Ve své poradně se stále setkávám s různými příběhy klientů. Počátky jejich příběhů často pramení v době jejich prenatálního vývoje nebo porodu.
I v prenatálním období a porodu samozřejmě zažíváme emoce.

Pokud se emoce spojí s určitou situací a tento zážitek, tuto situaci spojenou se silnou emocí, nezpracujeme, dochází k nastavení nových programů, které nás v životě provázejí.

Kdykoli nás zaplaví podobná emoce, kterou jsme už někdy zažili, tělo reaguje stejně jako tenkrát.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulace ke čtení příspěvku... 

Registrujte se ZDARMA a stáhněte si další
4 Audioknihy a 38 skvělých eBooků... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Přehled některých pocitů, které mohou nastat při porodu:

• Nechci vidět žádné lidi, na porodním sále je chlad. Předávají si mě z ruky do ruky a jejich doteky jsou nepříjemné.
• Na svět se dostávám velmi ztěžka, mám málo místa. Doktor je hrubý, drží mě za krk. Chci mít klid a chci spát.
• Cítím bolest hlavy, doktor mě za ni nepřirozeně drží, voda je mi nepříjemná. Vůbec se mi na tom světě nelíbí.
• Nechci ven z bezpečí. Mám strach.
• Cítím se nevítaný, všechno je nové a velké. Mám z toho strach.
• Jsem tu s bratrem, jsme dvojčata, bratr jde na svět dřív, zůstal jsem tu sám. Připadám si nedůležitý, opuštěný.

• Mám málo místa, tlačí mě maminčino bříško a jsem uražený, že mi nikdo nepomáhá.
• Zlobím se, mám obavy ze života a nevím, co mě čeká, nevím jak to zvládnu.
• Mám pocit viny, že svým životem komplikuji situaci rodičům.
• Nechce se mi žít, nikdo si mě nevšímá, ležím na něčem studeném a je mi zima. (9 měsíců žilo v teple, v bezpečí, všechny jeho potřeby byly automaticky uspokojeny a teď se musí o všechno hlásit – křikem.)
• Narodil jsem do tmavé, ošklivé místnosti a vůbec se mi tam nelíbí.
• Chybí mi maminka, není u mě.
• Mám strach co bude, mám šňůru kolem krku a nemohu dýchat.
• Nechci se narodit, nepomáhám, bojím se, že mě maminka nebude chtít, jsem opuštěný.
• Chci k mamince, jsem v inkubátoru, jsem tak opuštěná.
• Mám na sebe zlost, porod mi nejde tak rychle, jak bych chtěl. Chci, aby mi maminka věřila, že to dokážu.- Bolí mě na hrudi, točí se mi hlava.
• Mám strach o maminku, dávají jí infuze.
• Mám hlavičku částečně venku, cítím strach a nikdo tam není, kdo by mi pomohl. Jak to jenom dopadne?
• Nechci se mazlit, vím, že rodiče čekali kluka a já jsem holčička.
• Chtěl bych od maminky více lásky.
• Jsem na pokoji s maminkou, přišla paní doktorka a vzbudila mě. Je mi to velmi nepříjemné.
• Zlobím se na matku, že se u porodu nesnaží a že se za ni musím snažit já.
• Drží mě za nohy, hlavou dolů, plácají mě po zádech a chtějí, abych plakal. Proč? Vždyť jsem živý.
• Jsem celý slizký, špinavý, myslím, že i svět je takový a ztrácím optimismus.
• Spěchám na svět, maminka není ještě připravená, nemám otevřenou cestu ven.
• Rodím se předčasně, jsem tělesně postižená, mám rozštěp rtu i patra. Vím, že rodiče ani prarodiče mě nechtějí.
• Rodím se zadečkem dopředu, bolí mě nožičky v kyčlích.
• Přestřihli pupeční šňůru, zůstal jsem na všechno sám.
• Sestra o mě říká: „Jé, to miminko je ošklivé“.

Pro Vaši představu Vám uvedu pár konkrétních příběhů, které měly kořeny právě v době porodní či prenatální.

Se zážitkem z porodu se setkala paní, která měla strach výšek, z vody, měla potřebu získat „pevnou zem pod nohama“. Tyto strachy ji zavedly do 1.doby porodní, kdy si její mozek vybavil vzpomínku, jak se tehdy poprvé cítila „přehlížená“, protože se na ni rodiče netěšili. Tento zážitek s emocí si propojila se ztrátou životní rovnováhy a prostředí plodové vody ji později v životě upozorňovalo na strach z vody.

Strach z bolesti z doby porodu a s tím související strach tlačit, přivedl do poradny holčičku se zácpou. Příčinu těchto strachů jsme s maminkou hledaly ve 2.době porodní. Maminka si vybavovala silné tlaky ve svém těle, moc chtěla, aby se už miminko narodilo, ale sestřička jí řekla, že ještě NESMÍ TLAČIT, že ještě musí vydržet. Maminka si připomněla i svou pozici se zkříženýma nohama u porodu („ještě nesmím tlačit), podobně jako její malá dcerka, která když měla začít tlačit, dostala strach, ještě ne, a stejně křížila nožičky, aby vše zůstalo uvnitř. Po sezení měl holčička novou možnost, tlačit tehdy, když potřebuje a hlavně bez strachu. A dařilo se.

Příčinu častého buzení čtyřletého chlapečka, který málo spal, jsme také řešily s maminkou. Chlapeček si ve dne skoro vůbec nehrál, neustále vyžadoval pozornost a mazlení se svou maminkou a v noci se neustále budil. Výsledkem byla vyčerpaná a unavená maminka. Příčinu neustálého buzení a dožadování pozornosti jsme zjistily na konci 5-tého měsíce prenatálního období. 

V bříšku se cítil OHROŽENÝ. Maminka si vybavila, že v té době obdržela výsledky odběru plodové vody a byla zklamaná, když zjistila, že očekávané dítě není holčička, ale chlapec. U předchozích dvou těhotenství maminka pokaždé po odběru plodové vody potratila, pokaždé přišla o holčičku. Z toho pramenilo její zklamání ze zprávy o chlapečkovi.

Ovšem chlapeček v bříšku tyto informace neměl, neuměl si vyhodnotit, co se venku děje, jen cítil maminčiny emoce, které způsobily, že ji v noci neustále kontroloval, zda je s ním, a ve dne se dožadoval mazlení. Po zpracování emocionálního zážitku z prenatálního období, si chlapeček ve dne začal sám hrát a v noci spal tak, jak potřeboval on i maminka.

Přeji i Vám, abyste našli odvahu zpracovat své zážitky, které Vás možná v životě omezují. 

Přeji Vám osvobození.

Přeji Vám lásku, klid a pochopení.