Poprvé…aneb první menstruace, první orgasmus, první potrat…

První menstruaci jsem dostala jedno odpoledne ve škole.

Bylo mi, tuším, jedenáct let.
Cítila jsem podivnou radost, překvapení a netrpělivé očekávání, co se vlastně bude dít. Po škole jsem rychle utíkala za maminkou do práce – podělit se o tu novinu a hlavně pro radu, co teď.
Vzpomínám si, jak se o mě maminka vzorně postarala: poprosila svou kolegyni o vložku. Byla poslední v balíčku a já si balíček na památku schovala do obálky, na kterou jsem si hrdě napsala: „Z tohoto balíčku byla má první vložka“.
Vnímala jsem tehdy důležitost onoho okamžiku – že teď se něco změní, něco důležitého se stane, ale co vlastně? Jenže jediné, co jsem se tehdy o menstruaci dozvěděla, bylo, že je to normální a že se mi od této chvíle bude dít každý měsíc.

A tak nedostatek informací odsunul menstruaci v mém životě na vedlejší kolej – někam mimo mě. Přicházela a odcházela, někdy mě obtěžovala, někdy míň… Když bolela, vzala jsem si prášek a bylo dobře, a jindy jsem zase dělala, že vůbec neexistuje.

Se sexuálním životem jsem začala už ve čtrnácti letech.

Kluka, se kterým jsem tehdy chodila, jsem bezmezně milovala.

Bohužel víc než sebe, a s tím přišla i první velká životní lekce. Ze strachu, že o něj přijdu, jsem přistupovala na častý a nechráněný sex. Sex, na kterém se mi líbila jediná věc: že je to chvíle, kdy jsme jen my dva a jsme si tak blízko. Nic víc. Žádné vzrušení, žádný orgasmus.

Otěhotněla jsem.

Moje pocity a vnímání sebe sama v té době musely být už hodně potlačené, protože si vzpomínám, s jakou paradoxní lehkostí, rychlostí a nezájmem jsem přestála potrat a vše, co se kolem mě dělo.

Sobecky jsem přehlížela i to, jak moc jsem ublížila své mamince, která se mnou musela absolvovat vyšetření, výslech na policii (bylo mi čtrnáct let), potrat a ustát všechny ty řeči, které se nesly naší malou vesnicí, odkud jsem pocházela.

Jako bych nic necítila, jako by to vše byla jen věc, která se vyřídí a hotovo, o které odpoledne povyprávím kamarádkám u kafe.

Kam se poděly všechny emoce, pocity, opravdovost? Kam jsem se poděla já?

Hned po potratu jsem začala brát antikoncepci a poctivě zobala pilulky dalších dvanáct let.

Žádné obavy o nechtěné otěhotnění, menstruace přicházela téměř na hodinu přesně. A v době dovolené se dala díky pilulkám „posunout“. Pohoda, klid. Ale mému tělu jako by něco chybělo. Všechny tyhle myšlenky jsem však zasouvala do nejspodnějších přihrádek své duše.

Jak jsem dospívala a životních i partnerských zkušeností přibývalo, začala jsem se ve svém životě víc projevovat. Začala jsem si říkat o to, co chci, co se mi líbí, co mám ráda, co potřebuji, co se mi nelíbí a co nechci.

Časem i v sexu. A pak se to stalo.

Ve dvaceti letech jsem prožila svůj první orgasmus.

Už si nevzpomínám, jak se to stalo, co tomu předcházelo, ale cítila jsem, že se něco uvnitř mě začíná měnit, že se otevírají dveře do naprosto nových zkušeností a zážitků. Cítila jsem se svobodná a rovnocenná. Plakala jsem dojetím.

O tři roky později jsem poznala Davida, kterého si letos beru za muže.

Společně jsme prošli jeho rozvodem, který nás přivedl na společnou cestu osobního rozvoje.

Začala jsem ještě hlouběji prozkoumávat svůj vlastní život – objevovat skryté a potlačené emoce a pocity, své systémy přesvědčení, svá omezení, strachy a bolesti.

Začala jsem od základů měnit svůj život. Naučila jsem se přebírat zodpovědnost za vše, co se mi v životě děje. Uvědomila jsem si, že jen já sama jsem paní a strůjkyní svého života a svého štěstí.

Před rokem jsem přestala brát antikoncepci

A začala se věnovat otázkám ženství a ženské energie – začala jsem navštěvovat ženské semináře, ženské kruhy, společně se ženami sdílet své příběhy, tančit, pečovat o sebe a mít se ráda taková, jaká jsem.

Díky tomu všemu jsem si začala uvědomovat význam svého těla, naslouchat mu a pomalu rozumět jeho hluboké moudrosti.

Loni na jaře jsem se účastnila čtyřdenního přechodového rituálu Měsíční chýše – Menarché, který pořádala Tamara Melissa.

Tyto rituály se v dřívějších dobách pořádaly pro dívky, které začaly menstruovat, a byly symbolem přerodu dívky v ženu. Oslavou příchodu daru dávat život. Začít menstruovat bylo požehnáním pro celou rodinu i vesnici.

Samy si zkuste odpovědět, jak je tomu v dnešní době.

Vytvořily jsme kruh dvanácti žen, ve kterém jsme sdílely příběhy o příchodu své první menstruace, o tom, jak byla menstruace vnímána v naší rodině, co jsme se o ní dozvěděly, co pro nás znamená a jak ji prožíváme.

Mnoho příběhů bylo velmi smutných, ženy plakaly nad tím, že svou menstruaci vnímají jako něco nečistého, nechtěného, špatného a plného bolesti, a já jsem si uvědomovala, jaké jsem měla štěstí, že mě moje maminka neposlala se zhnuseným obličejem do koupelny pro kus vaty a nedělala, že se jí to vůbec netýká.

Cítila jsem, jak se sdílením, vzájemnou podporou a moudrými Tamařinými vhledy, tancem, masážemi a ženským pochopením, bolesti a utrpení pomalu odplouvají a přichází pochopení, přijetí a přání vnímat svou menstruaci jako požehnaný dar.

Závěrečná noc patřila magickému rituálu proměny dívky v ženu.

Tři úžasné průvodkyně mě svou láskou a podporou přivedly až k mé nejhlubší podstatě, k mému divokému a nespoutanému já.

Otevřely se mi dveře do další dimenze prožívání.

V ní jsem objevila, jak neuvěřitelnou – až zvířecí – silou vládnu a jak neomezený je můj lidský potenciál.

Nemohu to slovy dost dobře popsat – měla jsem zkrátka pocit, že jsem se znovu narodila.

Zrodila se Bohyně, Žena. Krásná a celistvá.

Na chvíli jsem zavřela oči a uslyšela vnitřní hlas: “Vítej doma.”

Plakala jsem dojetím. Od té doby tento hlas občas slýchám i během milování s mým nejdražším. Potom mi ženy oblékly červené šaty, ozdobily mne rudými šperky a závěr patřil společnému tanci a pohledům plným lásky a vděčnosti. A tak jsem zpětně oslavila příchod své první menstruace a jsem za to nesmírně vděčná.

Od té doby jsem se na svou menstruaci začala dívat zcela jinak.

Vnímám ji jako symbol svého ženství, že jsem živá a plodná nejen ve smyslu, že mohu dát život děťátku, ale také novým projektům, vizím, snům, tvorbě. Začala jsem používat menstruační kalíšek a při pozorování své vlastní krve se cítím dokonale propojená a v jednotě se svým tělem.

Téma potratu je zatím zavřené v šuplíku (a to doslova, před pár dny jsem ve své tajné “krabici” objevila svůj 14 let starý těhotenský test, papírek se dvěma proužky)… cítím, že jej ale brzy otevřu a znovu se spojím s tou částí své duše, která mě před čtrnácti lety opustila…

Vím, že na mě někde čeká!

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář