Jak se dnes máš?

Znáš to určitě velmi dobře. Vyčítáš si to a pak zas ono…

“To jsem měla udělat jinak, je to moje chyba”.

Nebo třeba přemýšlíš nad svým posledním vztahem, který ztroskotal, není to tak dlouho… “Či tě vyhodili z práce?”

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Hoď to za hlavu. Stalo se to! Nezměníš to.

Pokud by to mělo být jinak – je to jinak. Netrap se tím. Jsi úžasná bytost, plná lásky.

Věř si, nic není tvoje chyba a nikdy na nic nejsi sama – ikdyž si tak někdy připadáš. Jsi silná.

Píšeš si svůj život…

Ano, život je nevyzpytatelný. Dějou se nám v životě různé události.

Věř, že vše je tak, jak má být.

Pokud se přestaneš pitvat v minulosti, začneš žít přítomností, věř, že se ti život změní o 100% jako mně.

Už jen to, že své hlavě budeš vysílat pozitivní myšlenky.

Možná jsi to nevěděl/a, ale na co myslíš, to se ti pak děje a promítá do života.

Proč si tedy záměrně “ničit a šlapat” po životě? Když nemusíme, náš život může být krásný, inspirující.

On už je, jen si to mnohdy neuvědomujeme, podceňujeme se…

Není to škoda?

Žít tady a teď

Jak žít přítomností?

Jak to mam udělat?

V čem je to kouzlo? 

Z velké části mě k tomu inspirovala kniha od Spencera Johnsona “Dar přítomnosti”.

Pan Spencer je spisovatel slavného bestselleru “Kam se poděl můj sýr?”, který pojednává o přizpůsobivosti ke změnám. Dar přítomnosti je kniha, která mě naučila užívat si toho, co je tady a teď.

Minulost nezměníš. Ta už se stala. Jedině přítomnost můžeš ovlivnit. Následné kroky, které “pácháš” v přítomnosti se promítají do tvé budoucnosti.

Když jsme byli dětmi…

V pubertě jsem se pořád babrala v minulých vztazích. Když jsem se rozešla s klukem, vyčítala si to.

Pořád si přehrávala, co jsem měla udělat jinak – že to byla moje chyba, že vztah skončil a tak dále. Jistě to sami dobře znáte.

Dnes vidím

a) to, že jsem se trápila mi nepřičarovalo kluka zpátky, jen jsem se trápila

b) ztrácela jsem čas svým bědováním a tak bránila příchodu pozitivních události ke mně.

Pak přišel čas poznání.

A dnes vím, že vše co dělám je správně. ČINÍM TAK, PROTOŽE TO TAK CÍTÍM.

Jednám srdcem, už ne z rozumu, neřídím se radou ostatních.

Oni nemají právo mi zasahovat do mého života, o tom si rozhoduji sama, nesu svou zodpovědnost na bedrech. Ano, můžu přijímat informace, ale moje rozhodnutí je jen moje.

Jaké je to po proměně?

Dnes to je jinak, můj život se obrátil k lepšímu. Z velké části za to vděčím svému příteli, který mi neustále ukazuje cestu – správným směrem.

V dětství, následném dospívání jsem byla člověkem, kterého ze mě vytvořili moji rodiče, vlastně jen mamka. Protože s mým biologickým otcem nežijeme od mých dvou let, což se na mě také silně podepsalo.

Protože jako děti máme za vzor své rodiče a vůbec nepřemýšlíme nad tím, jestli je jejich jednání a výchova správně.. A následně duplikujeme (kopírujeme) jejich chování.

Takže teprve od doby, kdy se od nás mamka odstěhovala, si život řídím sama a tehdy jsem se začla zabývat kouzlem života a jak ho mohu režírovat v můj prospěch – narazila na osobní rozvoj, který mě nepřestal fascinovat dosud 🙂

VDĚČNOST je jako kouzelný proutek

Dar přítomnosti byl opravdu mým největším darem, který bych si mohla kdy přát. Protože si užívám chvil, které zažívám, s lidmi, kteří mi stojí po boku. Dávají mi smysl. Jsem vděčná.

Jsem vděčná za svůj život, že dýchám, ráno se můžu probudit, postavit se na svoje nohy, najíst se, napít, jet na výlet. Žít po boku tak úžasnému muži, kterého jsem hledala dlouho. A nakonec našla 🙂

Pokud totiž projevujete vděčnost k životu, děkujete za maličkosti – nebere to, co přichází do vašeho života jako samozřejmost, energie se dává do pohybu a otvírají se vám další dveře magických okamžiků. A vy se divíte, že to či ono s vám děje. Jako dnes já 🙂

Přichází mi do života lidi, situace, které bych v životě nečekala, že se mi stanou 🙂

Například to, že budu stát někdy na pódiu před lidmi, nebo pak před kamerou. Prostě – žiju tak, že házím veškeré strachy do koše. A co mě k tomu pomáhá.

Žiji každý svůj den jakoby to byl ten poslední.

A inspiruji se lidmi, kteří jsou tam, kde chci být já. 🙂

Mám vás ráda, Romi

Více o mně ZDE.