Proč nežádáme o to, co chceme – 1. díl

Dnes začínám novou sérii článků na téma:

Proč nežádáme o to, co chceme

Napíšu zde pět hlavních důvodů, které nám brání prožívat život takový, jaký chceme.

Pět hlavních důvodů:

1. Nevědomost
2. Omezující názory
3. Strach
4. Nízká sebeúcta
5. Pýcha

Mnoho z nás lidí neví, o co požádat. Někteří lidé si ani neuvědomují své přirozené touhy a přání. Mnoho z nás neví, koho a kdy požádat. A ani neumíme rozpoznat lidi, kteří nám to mohou poskytnout. Ať už se jedná o obejmutí, o radu nebo o objednávku.

Jste-li zvyklí dostávat k jídlu jen kus chleba, neuvědomujete si, že můžete požádat o talíř špaget. Nikdy jste talíř špaget neviděli. Ani nevíte jestli existuje. Takže požádat o to přesahuje hranice vaší reality. Jednou vám však někdo talíř špaget ukáže nebo o něm budete číst nebo o něm uslyšíte, takže přestane být fantazií a stane se skutečností a vy si řeknete: “Já chci ty špagety” (Barbara De Angelis, Ph. D.)

Nevíme, co skutečně potřebujeme a chceme. Vetšina z nás si neuvědomuje svoje skutečné potřeby a touhy. Už od dětství jsme byli neustále ignorováni, odmítani nebo zesměšňováni za to, že jsme svoje potřeby vyjadřovali. A tak jsme se nakonec žádání odnaučili a úplně se ho vzdali. Je možné, že jsme se dožadovali věcí, které naši rodiče vůbec neměli, a tak jim naše žádosti připadaly nepříjemné nebo nepřijatelné. Nebo se oni sami báli kritiky svých příbuzných a sousedů, že svoje děti neustále rozmazlují.

Ať je důvod jakýkoliv, konečný výsledek je ten, že jsme si přestali uvědomovat, co chceme, protože to pro nás bylo příliš bolestné. A tak, když se náš partner zeptá: “Co chceš dělat dnes večer?” tupě odpovídáme “Já nevím, je mi to jedno.”

Když se nás někdo zeptá, co chceme, prostě to nevíme…

PepaKopriva