Proč žijeme v otroctví zaměstnání?

Včera jsem měl možnost po dlouhé době vidět svůj patrně nejoblíbenější film Matrix.

Ač ho mnozí považují za snůšku násilí a technologických nesmyslů, osobně trvám na tom, že film obsahuje mnohá, běžnými lidmi neviděná poselství.

Celým filmem se táhne jedna zřetelná myšlenka, jež je dobrou paralelou k našemu světu – lidé ve filmu i v našem skutečném světě žijí v otroctví. A ani na jedné straně o tom ve skutečnosti neví. 

Kdysi bylo otroctví jasně rozpoznatelné.

Ti, kteří patřili k nejnižšímu stavu, o tom velmi dobře věděli.

V dnešních dobách je tento fenomén skrytý za honosná pojmenování – například za zaměstnání či veřejné vzdělávání.

Je tak na první pohled nepoznatelné, že většina z nás nežije ve  skutečném stavu svobody. O to více je systém zákeřnější, protože jsme učeni a žijeme v přesvědčení, že vystudováním střední či vysoké školy a zařazením do pracovního procesu děláme správné věci. 

Díky Bohu se již objevují informace o tom, že vzdělávací systém zabíjí indidualitu a formuje lidi podle potřeb elit tak, aby přesně zaplnili potřebná místa v obrovských strojích na peníze patřících bohatým – získali práci v obrovských korporacích.

Nyní by mne laskavý čtenář mohl začít považovat za socialistu.

Přitom nemůže být dál od pravdy.

Vždy jsem byl kapitalistou, věřil ve volný trh a fandil podnikání.

Právě proto, že podnikání považuji za dokonalý nástroj pro svobodomyslného člověka, se snažím šířit pravdu o pravé povaze zaměstnání. 

 Jakožto podnikatel vím, že existuje něco, čemu říkáme pracovní trh.

Trh lidí, kteří nabízí své schopnosti, znalosti a dovednosti firmám a veřejným institucím v roli zaměstnavatelů.

Také vím, že nabídnu-li odpovídající platové ohodnocení, mohu po lidech požadovat prakticky cokoliv, co neodporuje shora daným regulím. Mohu si tak své zaměstnance z(de)formovat přesně podle svých představ.

Zároveň také vím, že ti skutečně mocní formují pracující nejen skrze trh práce, ale také skrze systém veřejného vzdělávání.

Většina škol není vytvářena na to, aby lidi učila maximálnímu důrazu na osobní svobodu – aby je vzdělávala v oblasti financí a tvorby vlastní finanční nezávislosti, aby je učila tvořit nové vynálezy a myšlenky, jež budou dále hýbat světem.

Mnoho vedoucích osobností tohoto světa se pyšní tím, že naopak žádné vyšší vzdělání nezískala.

Naopak pro ně pracuje spousta vzdělávacím systémem dostatečně zpracovaných opiček, které si jen měsíc co měsíc přijdou pro svůj díl v korýtku. 

A proto se ptám – vzhledem k tomu, že máme možnost poznat pravdu a osvobodit se – proč většina z nás stále žije dobrovolně v otroctví?

Proč dává přednost imaginární pseudojistotě v zaměstnání před možností činit vlastní volby?

Proč se vzdává zodpovědnosti za vlastní život a přenechává tuto obrovskou pravomoc jiným?

Těm, kteří ji vždy využijí pro dobro své, nikoli pro dobro jedince, jehož život ovládají?

Nedávno se mne můj drahý přítel zeptal, zda bych přijal zaměstnání, kdyby mi nabídli měsíčně 160 000 Kč.

Rezolutně a celkem bez přemýšlení jsem (k jeho údivu) odpověděl, že ne.

Nechci dobrovolně vstupovat do otroctví, byť za takovou cenu.

Naopak jsem ochotný zaplatit prakticky jakoukoli cenu za to, abych se zdokonalil v oblasti podnikání a získal dostatečné znalosti k tomu, aby svět (lidé a peníze) pracoval více pro mne, než já pro něj.

Jak jste na tom vy?

Budu rád, když se o své názory podělíte v diskusi.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář