Cesta… Má nějaký začátek a nějaký konec. [Podobně i sebepoznání…]
Někde občas křižovatka, jindy zase zúžení, občas jdeme rychleji a občas jsme už unaveni, jdeme pomaleji.
Jdeme různým terénem, sami nebo s někým, scházíme se na různých místech, na různý čas a pozorujeme nekonečné scenérie života, které se neustále proměňují. A také máme možnost se dívat různými úhly pohledu, být spokojenější nebo méně, být dobrodružnější nebo se bát.

Život je cesta

Život je cesta. Je to cesta, po které jdeme od narození, učíme se a dostáváme příležitosti se učit.
Nejdřív nás hodně vedou rodiče, kteří velmi zásadně ovlivní to, jakým člověkem budeme později – jak budeme přemýšlet, jaké hodnoty budeme mít, jaké názory budeme mít. Ovlivní nás pak i další autority (učitelé, příbuzní), kamarádi a ti, se kterými se dostaneme do kontaktu.
Dále nás pak ovlivní zkušenosti, touhy a to, co se nám podaří a nepodaří.

“Cesta je cíl.”

Vzpomněla jsem si na jednoho kamaráda, který mi před nedávnem napsal, že by se se mnou rád podělil o to, jaký má v tomto životě cíl, i když se liší od toho mého.
První myšlenka u této věty byla, že já totiž nemám žádný cíl, co udělat/dosáhnout, můj cíl je cesta a moje cesta je můj život. A ta cesta znamená, že kráčím kroky ke štěstí a splněným snům, protože nic víc nemusím než být šťastná. Stejně tak každý z nás tuto volbu má a může se rozhodnout kdykoliv, jaký život chce žít. Naše cesta je plná voleb, zkoušek a možností. Je na nás, které si vybereme a jak se k ní postavíme.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulace ke čtení příspěvku... 

Registrujte se ZDARMA a stáhněte si další
4 Audioknihy a 38 skvělých eBooků... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Stezka života

Každý jdeme po své. Ano, setkáváme se s lidmi, jdeme s nimi a občas i celý život, přesto každý kráčíme po své cestě a jsme zodpovědní jen sami za sebe.
Cesta druhých nám nepatří, i když bychom si často rádi nárokovali možnost mluvit do rozhodnutí a zkoušek druhých lidí. Každý člověk je originál, tak i jeho cesta, kterou my s ním můžeme sdílet a podporovat ho, ale neměnit, protože ani nikdo jiný nemůže změnit tu naší cestu.
Každý máme svůj život, svou zodpovědnost a své pocity.

Pocity jako kompas

Občas se ptáme, jestli jdeme po “té správné cestě”.
Každá cesta je správná, každá bolest nás učí, každá radost je připomínkou toho, kdo jsme. Každá vzpomínka v nás vyvolává pocity, které uchováváme na nějaký úsek cesty, který jsme již prošli.
A také, pokud máme pochybnosti, vždy je tu další možnost – zvolit si něco jiného.

Perly na našich cestách…

Proč perly? To jsou vzpomínky, splněné sny a přání, které za život sbíráme a já si přeji, aby vaše cesta byla dlážděná těmi nejvzácnějšími perlami lásky, které každý nosíme hluboko ve svém srdci.

Sebepoznání: Cesta k sobě…

Název článku je Cesta k sobě z jednoho prostého důvodu. Na internetu je mnoho článků, mnoho slov o tom, jací byste měli být a kým byste měli být, jak byste měli žít, uvažovat, jaké výrobky si máte koupit, jaké je pro vás nejlepší bydlení a co je pro vás naopak nevhodné.
Cesta k sobě je cesta poznání – poznání přichází vždy v podobě myšlenek a pocitů.
Nejsnazší, a  zároveň nejnáročnější způsob poznání je vnímat své vlastní pocity a řídit se podle nich.
Uvědomte si, že vy sami se sebou musíte být celý život. Uvědomte si, že nikdo jiný nemusí a má svobodnou volbu ve vašem životě nebýt, ale vy sami sebe opustit nemůžete, a proto je dobré mít se rád, naslouchat tomu, co si skutečně v hloubi srdce přejeme.

Mozek ale neví…

Mozek neví, co jsou pocity, nikdy je nezažil. Mozek je mašina, funguje na stálých principech, které nás ovlivňují, ale neví, co je správné, ví, co nám přijde logické. Veškerá logičnost však vychází z toho, podle jakých vzorců žijeme.
Mozek tedy často něco velí, ale srdce by rádo něco jiného. Mozek vás bude varovat:

“Ublížíš si.”

Ale srdce vás bude bolet, protože nedáte šanci. Ten vnitřní souboj tu bude, neustálý dialog, zda je důležitější být “normální”, jednat podle toho, co jste se naučili a co chtějí druzí, nebo být sami sebou a řídit se svým srdcem.
Jen tak můžete nalézt tu cestu, kterou půjdete rádi a bude to váš život, který vám nikdo nemůže vzít.
Cesta k sobě je poznání toho, co si přejeme a vede nás ke štěstí a vnitřnímu naplnění, po kterém všichni (možná, netvrdím to jistě) toužíme.