Znáte to? Pochvalné slova, na které jsme celé dětství čekali a byli kvůli nim ochotni udělat téměř cokoliv.
Uklidit pokojík, předvést se v nových šatech nebo zarecitovat básničku, jen abychom slyšeli to pohlazení „ty jsi ale hodná holčička“.
A vy kluci?
Také jste se snažili tatínkovi, dědečkovi nebo komukoliv dalšímu udělat co na očích bylo vidět, za ty kouzelná slůvka „ty jsi ale hodný chlapeček“?

Ale jestli se dnes podíváte do zrcadla, něco se už změnilo.

Vyrostli jste z dětských šatiček, klučičích tepláků a před vámi stojí dospělý člověk. Alespoň tak vypadá.

• Ale pořád většinu své energie utrácíme na představách o sobě, jací by jsme měli být, abychom se líbili druhým. A přitom je to zcela zbytečné úsilí.
• Pořád se konfrontujeme s představou, jakou mají o nás druzí, do které jsme okolím „tlačeni“ např. slovy „ty jsi mě zklamal/a“.

Hlavní problém mezilidských vztahů je vytváření představ o druhém a snaha druhého podle této představy předělat.
Toto vede pouze ke zklamáním. Měli by jsme druhého akceptovat takého, jaký je.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Co naše sebeúcta?

A my? Těžko budeme budovat sebeúctu, když celý svůj čas budeme věnovat plnění představ druhých nebo dokonce plnění představy, kterou jsme si o sobě vytvořili my sami.
A i kdybychom konečně jednoho dne splnili všechny požadavky druhých, vaše okolí vám obratem předloží nové.
Člověk, který má sebeúctu, je v první řadě sám sebou a ne osobou, kterou chtějí, aby byl, ti druzí.
Když máte sebeúctu, nezajímáte se o to, zda splňujete představy a přání druhých. Víte proč?

Proč se snažíme plnit představy těch druhých?

Již od dětství máme v sobě zabudováno, že to nejdůležitější v životě, je být hodný… hodný chlapeček, hodná holčička. A neděláme to samé našim dětem???
Jak z tohoto začarovaného kruhu ven? Jde to vůbec?
To já nevím. To totiž záleží jenom na Vás.

Ale můžete zkusit pár následujících kroků:

1. Zničte všechny představy druhých o vaši osobě a možná i ty vaše o vás samotných
2. Netrapte se a nepřemýšlejte nad tím, jak se na Vás dívají druzí (je to váš život a žijete ho vy, ne oni)
3. Neomezujte se žádnými představami
4. Očekávání druhých nemusíte přijmout a už vůbec se nechat někam tlačit
5. Nemusíte být dokonalý, děláte všechno nelépe jak umíte
6. Neztrácejte energii na to, abyste dokazovali světu, že jste hodní a navždy si pamatujte

VY HODNÍ JSTE!

Perlička na závěr.
Když se postavíte za sebe, že toto jste prostě vy, tak se vám samotným hodně uleví.
Občas přijde zkouška, občas se chytneme na háček, ale už budeme vědět kam se vrátit, jak být lehký a jaké je to být sám sebou.
Buďte sami sebou, a místo toho, aby jste si představovali jaký by jste měli být, aby jste se líbili druhým, sněte o svých snech, které vám svítí na cestu.
S láskou Zuzka