Sebezdokonalení a sebepřijetí pro spokojený život

Nedávno jsem měl tu čest se setkat se spisovatelem Robertem Holdenem, když jsme oba přednášeli při příležitosti konání Hay House IGNITE setkání v San Jose v Kalifornii (což byl mimochodem skvělý zážitek).

Robert je někým, koho jsem již dlouhou dobu obdivoval.

Bylo úžasné dostat šanci se s ním skutečně setkat a slyšet jej naživo přednášet.

Při svém projevu řekl:

„Ani ten nejvýznamnější pokrok v sebezdokonalení nemůže nahradit nedostatek v sebepřijetí.“

Sebezdokonalení nemusí znamenat spokojenost

Tento postřeh mne opravdu zasáhl.

Když jsem o tom začal stále více přemýšlet, uvědomil jsem si, jak veliká část mého života a mé práce je zaměřena na sebezdokonalování.

A přestože není nic špatného na tom, že já nebo kdokoli z vás se chce stále zdokonalovat – příliš často takto postupujeme, zatímco si chybně myslíme, že když „dosáhneme“ onoho kýženého „zdokonalení“, budeme sami se sebou spokojeni.

Jak ale Robert poznamenal ve své řeči (a většina z nás to zažila mnohokrát ve svém životě), takto to nefunguje.

Život v dnešní době

Žijeme v kultuře, která je až posedlá sebezdokonalováním.

Koukáme na televizi, procházíme časopisy, chodíme na kurzy, čteme knihy, posloucháme, co říkají ostatní, brouzdáme po internetu – a stále jsme konfrontování s poselstvím, že pokud se alespoň trochu zdokonalíme, budeme se cítit lépe.

Jak často se přistihnete říkat sami sobě něco jako:

„Kdybych jen trochu zhubnul, vydělával trochu víc peněz, zlepšil svou životosprávu.“

„Kdybych si jen našel trochu více naplňující práci, žil v hezčím bytě, zlepšil své vztahy – pak bych byl šťastný!“

Přestože „jsem již poučen“, stejně se takovýto typ přemýšlení v mé hlavě objevuje častěji, než bych chtěl.

Paradoxem sebezdokonalování je, že přijetím sebe samých právě takových, jací jsme, si dáváme prostor, svolení a životpříležitost k vytvoření skutečně autentického pocitu úspěchu a naplnění.

Jakmile se nenasytně soustředíme pouze na sebezdokonalování a myslíme si, že nás to dovede ke štěstí, téměř vždy jsme nakonec zklamáni, a o to více pak ještě více a plni stresu usilujeme o další postup, který nás však nikdy doopravdy neuspokojí.

Může sebepřijetí zastavit sebezdokonalení?

Ale, co když si dovolíme přijmout sami sebe, a to zcela a hned teď?

Přestože je to velice prostá myšlenka, je to právě jedna z těch věcí v životě, kterou je lehčí říci, nežli udělat.

Jednou z hlavních překážek z hlediska sebepřijetí, je chybná myšlenka, která nás přesvědčuje, že pokud se přijmeme takoví, jací jsme, pak se tím vzdáváme.

To je skoro jako bychom si říkali:

„Dobře, přijmu sebe sama, ale až tehdy, když zmizí všechny mé problémy. “

Dalším důvodem, proč se bráníme sebepřijetí, je představa, že přijmout sebe sama zároveň znamená rezignovat.

Neznamená.

Přijetí znamená přijetí – jde o uznání skutečnosti věcí tak, jak jsou, přestože se nám nelíbí.

Jak říká Byron Katie (a jak já ji často cituji):

„Když bojuješ se skutečností, prohraješ. Avšak pouze ve 100% případů.“

Sebepřijetí je základem opravdového sebezdokonalení

Tím paradoxem sebepřijetí je, že jakmile si povolíme přijmout sebe takové, jací jsme, přijmout kde jsme, co se právě děje, naše vlastní kvality, aspekty toho, co jsme a tak dále – tak se tím vlastně připravíme a umožníme si provádět změny, zdokonalení a zlepšení nás samých i našich životů a to opravdovou a hlubokou cestou.

Když se totiž pouze posedle snažíme a požadujeme tyto změny a zdokonalení „za účelem“ být šťastni, být se sebou spokojeni, nebo smýšlet o sobě jako o úspěšných, tak to téměř nikdy nefunguje.

Pokud se právě v tuto chvíli zastavíte a zamyslíte nad některými z nejdůležitějších změn a zdokonalení, která hodláte ve svém životě provést, položte si tuto otázku:

Jak by to vypadalo…

Jak bych se cítil…

Jaké by to pro mě bylo…

…kdybych zcela přijal, jaký jsem právě v těchto důležitých oblastech mého života?

Přijměme sami sebe a zdokonalme se!

Většinou je to naše vlastní sebekritika, požadavky dokonalosti a netrpělivost, které se ve skutečnosti staví do cesty našim snahám o změnu, dosažení úspěchů a zkušenosti onoho naplnění, po kterých doopravdy toužíme.

Co kdybychom změnily náš přístup a s takovým množstvím lásky, soucitu a zranitelnost, jakého jsme vůbec schopni, prostě přijali sebe samé přesně takové, jakými jsme, a to právě v tuto chvíli!

Pokud vás téma sebezdokonalení zajímá, potom se podívejte také na další články na našem webu.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář