Skutečně jsou muži z Marsu a ženy z Venuše?

Trendem poslední doby

V zemích s křesťanskou tradicí je podpora rovnoprávnosti mužů a žen. Je to téma významné a velmi důležité, ale stále mám pocit, že vzájemné pochopení a schopnost spolupráce nelze nařídit žádnými směrnicemi.

To je důvod, proč jsem se rozhodla začít svůj vlastní výzkum napříč mytologií, náboženstvím a psychologií s cílem rozptýlení předsudků a stereotypů, nalezení společného jazyka spojení různých pravd, protože žijeme na stejné planetě, nikoli na Marsu anebo Venuši, a naše budoucnost je společná.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Od toho, nakolik budeme schopni my, muži a ženy, pochopit a přijmout, že naše chování velmi často ovlivňují právě tyto stereotypy předávané nám již dlouhá tisíciletí, budeme schopni společně hledat nové, nebo možná staronové způsoby řešení vznikajících problémů včetně těch globálně ekonomických, přestaneme již opakovat věty typů „všichni chlapi jsou stejní“ a „všechny ženské jsou stejné„ jednoduše proto, že nejsme, začneme si těchto rozdílů více vážit a rozumět jim.

Nejsem teologem nebo odborníkem na různá náboženství.

Ale při pátrání po zdrojích současného (stále ještě) vnímání nadřazenosti muže ve společnosti (v ekonomice, politice, zaměstnání apod.) náš pohled se zaručeně zastaví u Starého Zákona a všeobecně známého mýtu o stvoření světa, kdy Bůh stvořil muže a až následně z žebra Adamova stvořil ženu, jako jeho pomocnici a oporu:

„Stvořil Bůh z žebra vzatého člověku ženu a přivedl ji k člověku. Člověk řekl: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať ženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ (Gn 2,18.21-24)

Nebudu se tu dohadovat s písmem svatým a interpretaci ponechám na Vás, přidám pouze jeden zajímavý detail ztracený v překladu. Není to Adam, který si stvořil společnici, ale Bůh, obraz žebra zde neznačí podřízenost, ale naopak rovnost, poslání a učení.

Hebrejský výraz “cela” je zde přeložen jako „žebro“, ovšem toto slovo má jiný význam – hrana, strana, zeď chrámu.

Žena nebyla stvořena z žebra Adamova, ale jako druhá strana člověka (androgyna), kterého Bůh rozdělil na dvě části – mužskou a ženskou.

Podle mýtu o zrození v kultuře Maori svět vznikl z nicoty pomocí sil Io (nejvyšší bytost).

Io stvořila prvotní rodiče Rangi (oblohu) a Papa (zemi), kteří zplodili spoustu potomků:

  • lidi,
  • zvířectvo,
  • přírodní živly.

Rangi a Papa se milovali tak silně, že pořád drželi pospolu velmi pevně, proto jejich děti byly odsouzeny žít ve tmě.

Jeden syn se rozhodl je rozdělit, snažil se tak dlouho, až se mu to podařilo, a tak vznikl prostor, v němž mohou žít lidé, fauna a flóra.

Ve Velké knize proměn I-ťing na prvopočátku bylo Dao, které se následně rozdělilo na části mužskou a ženskou, Jang a Jin.

Samozřejmě naše chování, náš způsob jednání, naše představy o mužských a ženských rolích ve společnosti nejsou ovlivněny pouze náboženstvím, podílí se na tom komplex faktorů:

  • fyziologické,
  • psychologické,
  • společenské,
  • výchovné,

ovšem tyto náboženské mýty jsou v našich genech hluboce zakořeněné.

Jsou to základní kameny, na kterých stavíme své životy, a pokud tyto kameny nejsou pevné, jak potom může vypadat náš dům?

Dnes ženy bojující za svá práva musí dokazovat mužům

Že jsou stejné jako oni, dokonce že jsou mnohem lepší.

Ale je to chyba, tato cesta nikam nevede. Možná proto ještě stále ženy za stejnou práci jsou placeny mnohem hůř (v průměru je to 78% mužského platu na stejné pozici).

Snažíme se totiž odpovídat mužským parametrům místo toho, abychom poznávaly, rozvíjely a vážily si vlastních ženských kvalit a byly silné, samostatné a soběstačné svým osobitým ženským způsobem, ale byly dostatečně slabé doma pro naše muže.

Proto se žena musí vzdát různých stereotypů

Které ji vnucují média, reklamní kampaně, v jisté míře i rodina a pochopit, co znamená být sama sebou, sama za sebe, protože duše každé z nás nepatří společnosti a masmédiím, ale jen a pouze každé z nás.

Pro ženy to znamená nejen procítit sílu své ženské energie například v ženském kruhu (tomu se dnes věnují různé semináře), ale naučit se absolutně pro ni nové  látce – v plné míře začít používat svého ženského podnikavého ducha.

Potřebujeme se učit z výsledků našich činů, přebírat na sebe zodpovědnost za dosahování ekonomické svobody, nacházet možnosti profesní seberealizace.

Žena nemůže zcela spoléhat na to, že ekonomickou svobodu ji zajistí muž, protože muž nebude platit tu svobodu, která odděluje jeho od ženy. Popřemýšlejte nad touto větou, porozhlédnete se kolem sebe, a napište mi, prosím, co Vás v této souvislosti napadá.

V tomto pátrání budeme pokračovat společně. Jak řekl velký muž p. Werich: „Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.“

Přeji hezký den

Mgr. Katěrina Šubertová

Jsem koučem a poradcem pro osobní rozvoj – profesionálně se věnuji životnímu a profesnímu koučinku: podpora, motivace a inspirace na cestě životem se specializací na řešení problémů v partnerských či manželských vztazích, překonávání bariér v komunikaci s okolím, posílení sebevědomí a sebedůvěry, prevence a zvládání stresu, efektivní plánování času, profesní orientace, seberealizace, kariérní růst a osobní rozvoj, podpora začínajících podnikatelů od nápadu po business plán, harmonizace firemního prostředí a vnitrofiremní komunikace.