Slova ve větru

Někdy jsou vzpomínkou, někdy odkazem.

Ale stále jsou.

Jsou v nás.

Slova, co přinesl vítr, mají velkou moc.

 

Náhoda?

Dneska jsem se  náhodou  zaměřila na tašky s tříděným odpadem.

Ani jedna nebyla plná.

Ale i přesto jsem popadla poloprázdnou tašku s papírem a vyrazila k popelnicím.

Šla  jsem do popelnice s poloprázdnou taškou !

Já ?!?

 

Když už jsem byla téměř na místě určení, zafoukal větřík.

Bylo to spíš takové malé větrné pohlazení po tváři….

Pohlazení, které mi přineslo vytržený list z nějaké knížky.

List, který jsem si prostě musela přečíst….

 

Která slova použít, když chci udělat radost?

Která slova použít, když chci dát štěstí?

Je nutné sdělovat přátelství?

Je nutné sdělovat svornost?

Je třeba říct, že dávám druhému svobodu?

Nebo je třeba podat ruku?

Jak říct, že chci dát Lásku?

Jak říct, že chci být něžná?

Je potřeba říct miluji tě? Je to nutné vždy vyslovit?

Je to nutné říkat dětem?

Nebo ti mám třeba podat ruku?

Jak to mám říct? Jakými slovy?

A když neřeknu nic, když jednoduše mlčím?

Jestliže se na tebe jednoduše podívám

A jestliže se na tebe usměju

Tak vložím svou ruku do tvé

A ty uslyšíš tato slova

V mém tichu

 

Blanka ( 19 let, zemřela na rakovinu kostí )

 

Slova

Blanka tu už není, ale její slova snad zůstanou v nás všech.

Ona žije v těch slovech, ona žije dál.

Ona je tady s námi všemi….

Se svojí velkou rodinou.

 

Slova, která mi donesl vítr…

A já je posílám dál.

Posílám je vám všem !!!

Posílám je rodině Blanky.

 

A posílám je všem, co už jsou tam…., tam dál, za větrem.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář