Jakou roli má v našich životech strach a jak s nim zacházet a postupně ho překonat?

Na začátek bych rád zmínil důležitý fakt, o kterém jsem přesvědčen, a sice to, že není nic horšiho než prožít ve strachu celý život, o nic se nepokusit, žít život někoho jiného, ale nikoliv vlastní…

Říká se, že strach je volba, buď se zkrátka budu bát, a nebo ne, nebo se alespoň nechci bát, a budu pracovat na tom, aby mě strach neovládal, abych ho postupně neutralizoval.

Tato druhá varianta je snad ještě lepší, nechci se bát, chci se stát tvůrcem svého života, a budu na tom zkrátka pracovat.

Je to totiž proces, změna přichází postupně, krok za krokem.

I malý krůček směrem k životu beze strachu má svůj smysl, a je důležitý, a hlavně je potřeba ho uskutečnit, vykročit.Cesta do Číny(nebo kamkoliv jinam začíná právě tím prvním krokem…

Jsou různé druhy strachu, a různé intenzity jeho prožívání.

Někdo má strach třeba:

  • z hadů, nebo
  • z pavouků (arachnofobie),
  • někdo se bojí cestovat městskou hromadnou dopravou,
  • děsí ho stísněné prostory,
  • úzkost z nákazy znečištěním,
  • z nemoci,
  • ze selhání,
  • z chyb,
  • z toho co si o mě budou myslet druzí (velmi časté),
  • ze ztráty zaměstnání,
  • ze smrti atd…

Někdy může úzkostné prožívání vzniknout třeba i na základě traumatického zážitku, kdy nás něco vyděsilo…

Dá se vůbec žít beze strachu?… 

Strach často používají druzí lidé, k tomu aby s námi mohli manipulovat, aby měli nad námi kontrolu, a mentální převahu.

My se pak bojíme o peníze, co když přijdu o prémie, o osobní ohodnocení, nebo snad o zaměstnání (abych po čase našel něco mnohem lepšího  a pak pracujeme ve strachu“co zase bude?“pod psychickým tlakem, namísto toho aby naším hnacím motorem byla radost z toho, že můžeme tvořit cokoliv…

Tento postoj nás udržuje v systému, poslušné jako ovce, zbavuje nás vlastního kritického myšlení, a zkoumání, přestáváme používat vlastní hlavu, ale raději se podřídíme, spoléháme se na někoho jiného, a nikoliv na sebe, a žijeme jako většina ostatnich.

Jdeme raději se stádem (protože to tak dělají všichni), namísto toho abychom sebrali odvahu a zkusili dělat věci jinak, a po svém, podle toho co cítíme uvnitř, že chceme, kam nás to táhne, v čem jsme dobří, co nás baví atd., tak raději přenecháme oteže našeho života druhým lidem…

Kde tedy začít, a co by nám mohlo pomoci aneb jak strach zvládnout, tak aby neovládal náš život?

Každý jsme jiný a jedinečný, originál, a každému bude fungovat něco jiného “když dva dělají totéž, není to totéž”.

Pro začátek si můžeme svůj strach pojmenovat, aby dostal konkrétní podobu, obrysy…

Čeho se to vlastně bojíme, jak se jmenuje to co nás trapí?!

Tím, že si to ujasníme, a dáme strachu jasný tvar a obrysy, snížíme jeho intenzitu, už nebude mít takovou moc.

Také uvědomění si toho, že strach problémy neřeší nýbrž násobí a komplikuje je důležité…

Pokusme se uklidnit, a věnovat pozornost tomu co chceme, a snáze nalezneme řešení, budeme se správněji rozhodovat.

Albert Einstein řekl “Žijeme v přátelském vesmíru” jinými slovy, VŠE co se v našich životech děje má svůj hlubší smysl a význam.

Pamatuji si jak mi jednou můj dobrý přítel, v době kdy mě bylo v životě ouvej řekl, že je mým přítelem, což už samo o sobě byla pro mě moc důležitá informace.

Protože jsem věděl, že mu mohu důvěřovat, spolehnout se.

Řekl:”Veř, že co se ti děje, má svůj hlubší vnitřní smysl”.

Možná tomu teď nerozumíš, nebo se ti to tak nezdá, zdá se to nespravedlivé, a nepochopitelné, že to mělo být jinak atd., ale jednou dojdeš do bodu, kdy ty souvislosti pochopíš, a najdeš to světlo…

A co myslíte, že se stalo…? 

Stalo se přesně to, co mi kdysi řekl.

Ale tak jednoduché to nebylo, trvalo to poměrně dlouhou dobu, a vyžadovalo to ode mě značnou houževnatost, a trpělivost, schopnost znovu se zvednout, nevzdávat se!

Tehdy to pro mě byla slova nevyčíslitelné hodnoty, hodnoty kterou jsem dostal od svého přítele…

Řekl jsem si AHA, když to říká on (věřím mu, je to přítel), tak to zkrátka je možné, bude to pravda, a začal jsem Věřit, že problémy, a komplikace mají svá řešení, svůj smysl, nejsou náhodné, bez důvodu.

On mi vlastně dal Víru v dobrý konec a Naději, v době kdy já sám jsem ji neviděl, nebo ztrácel.Bylo to osudové setkání, a vím, že mu to nikdy nezapomenu.

Ta naděje mi pomohla jít dál navzdory těžkostem…

Poznal jsem i dámu, která se naučila se svým strachem mluvit…

Dala mu dokonce jméno, a postupně se stala úplně jiným člověkem, který se naučil se strachem pracovat, a dnes říká, že strach je dobrý rádce, a moudrý učitel…

URČITĚ proti němu nebojujte SILOU, protože tlak budí protitlak.

A nemůžeme bojovat proti sobě samým, proti životu, to nedává smysl.Musíme ho přijmout jako svoji součást, a postupovat s citem, a trpělivě.

Když na něco tlačíme, obvykle se to obraci proti nám.

Takže se zkuste méně bát, nebo si přejte překročit hranice svého strachu…

Nedopusťte, aby strach váš život ovládl, a hledejte svoji cestu, kým se chcete stát, navzdory tomu, do čeho vás tlačí druzí, navzdory tomu, že se třeba snaži vás zúskostnit, a vzbudit ve vás strach, aby vás skrze něj měli pod kontrolou, dokažte především sami sobě, že je ve vás síla, a kuráž hledat svoji cestu.

Nebojte se chybovat!!!

Pochopitelně nechybujeme schválně, ale stará pravda říká, že chybami se člověk učí.

Kdo ze strachu, že udělá chybu, raději neudělá nic, nemůže se také nikam posunout, rozvíjet se, zůstává stát na mistě, a ztrací dymaniku.

Zkrátka vezměte si zpátky svůj život, protože patří Vám…

Teď je ten správný čas, vydejte se na tu cestu, pokud to tak cítíte, pokud je to ve vás, nebude to bez práce, bude to běh na dlouhou trať, ale věřte, že to bude stát za to, Váš život se změní, stanete se tvořivějšími, energičtějšími, budete si ho více užívat, a budete směřovat k jeho naplnění….

Bude mít úplně jinou kvalitu, když se stanete jeho tvůrcem…

P.S: Věnováno Robertu Jančíkovi.

P.P.S: A moudří říkají, ze nejlepší na rozpuštění strachu je Láska. Kde je Láska není strach, a kdo má rád kráčí životem jako vítězný bojovník.

S pozdravem…

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář