TRÉMA. Jak se jí zbavit?

Sedím v přední řadě. Cítím, jak mi rychleji buší srdce a začínají se mi potit ruce. Už se to blíží.

Moje nervozita stoupá. Vyschlo mi v puse. A už jsem na řadě. Postavím se a řeknu o sobě několik vět. Posadím se a najednou jsem úplně klidná.

Takhle vypadala moje tréma mluvit před lidmi. V tomto případě o nic nešlo. Občas chodím na setkání lidí, kteří mají podobné zájmy.

Na úvod se vždy kratičce představíme. Moje pocity byly vždy stejné. Tréma, tréma a zase tréma.

Jak by to asi vypadalo, kdybych měla mluvit například před plným sálem? Již jen pouhá představa, že hovořím k sálu plnému lidí, ve mně vyvolává neklid. Raději ani nedomýšlím.

Vlastně to docela dobře vím…

Jako malá žákyně jsem chodila do hudebky. Učila jsem se hrát na piano.

A vždy na konci roku byly tzv. přehrávky.

Před plným sálem zahrát natrénovanou skladbičku. Každý žák hudební školy něco zahrál. Každý podle úrovně, na které byl.

Jak se blížilo mé vystoupení, zvyšovalo se napětí ve mně a zhoršovala se moje tréma.

Srdce, žaludek, ruce – všechno bylo zachváceno nervozitou. Jak jsem pak měla zahrát bezchybně skladbu, když se mi klepaly zpocené ruce?

Nezahrála. Nikdy se mi to bezchybně nepodařilo.

Není to tak dávno, kdy jsem se rozhodla na trémě zapracovat. Potřebovala jsem pochopit, proč ji mám, jak a podle čeho ji poznám a co s ní mám udělat. Naučila jsem se to.

Ohromně se mi ulevilo. Nešlo to naráz, jako mávnutím kouzelného proutku, ale postupně. Důležité je, že se s tím dá něco dělat.

Chodím si proto tuto novou dovednost trénovat na různé semináře a přednášky, kde je to pro mě „bezpečné prostředí“.

Krátce se představím. Ať řeknu, co řeknu, nic se neděje. Ale ta úleva, že to jde i bez nervozity je báječná.

Proto vzniknul kurz Jak mít pro strach uděláno, kde spolu s lektorkou Helenou Kurzweilovou učíme zájemce jak s touto obavou pracovat, aby se jim ulevilo.

Můžete přijít také. Přihlásit se můžete zde.

 

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář