Nedávno jsem na YouTube narazil na úžasné video, jež oběhlo po internetu celý svět. Je na něm malá holčička, která se s neuvěřitelným zápalem utvrzovala v koupelně před zrcadle o svých kvalitách a důležitých aspektech života (máme úžasný dům, líbí se mi mé vlasy, úplně všechno dokážu, miluji svou rodinu,…). Je to legračně roztomilé a zároveň krásný příklad, jak se trénovat v umění milovat a povzbuzovat sebe sama.

Jestli jste video ještě neviděli, určitě ho zhlédněte:

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Učme se od dětí bezprostřednosti…

Ukázal jsem to také naší čtyřleté dceři. Samantha bude brzy přibližně stejně stará jako holčička z videa a okamžitě si její scénu zamilovala. Ptala se, zda může jít zkusit udělat to samé, a běžela do koupelny, postavila se proti zrcadlu a hned začala. Byla to skvělá, neskutečně zábavná a zároveň mě zahřálo u srdce ji vidět a slyšet mluvit o sobě a svém životě tak pozitivně a s nadšením.

Nejenom Samantha byla tím vším nadšená. V jejím projevu nebyl žádný stud, vina ani zahanbení, a dokonce i její mladší sestra Rosie (které nejsou ještě ani dva roky) se na sebe strašně ráda směje a pusinkuje svůj odraz v zrcadle. Působí to děsně roztomile!

Bývám ohromen a neustále inspirován tím, kolik dětí má vrozený smysl pro sebeuznání a schopnost milovat sebe sama. Jako by to v nich bylo zakořeněno hned od narození. K naší velké smůle, máme takto vysoké mínění o sobě samých a svém životě jen jako batolata a velmi malé děti. Jakmile začneme poznávat „skutečný“ svět, toto pozitivní smýšlení z nás vymizí a přestáváme se milovat.

Pozitivní nebo arogantní?

Přímo i nepřímo kolem sebe slýcháme věci, jež nás vedou k domnění, že nejsme dostatečně dobří, že musíme být konzervativní a naučit se žít s chybami. Také brzy zjistíme, že není správné a společensky přijatelné chovat se, myslet si nebo o sobě mluvit příliš pozitivně, protože by snad mohl být člověk považován za arogantního či namyšleného.

Dokonce i pro ty z nás, kteří rozumíme významu sebeocenění a sebelásky, může být jejich vyjádření a skutečné prožívání ošidné. Jak se nám však jednou podaří povznést se nad negativní předsudky a strach z toho být odsouzeni ostatními (což je velmi častý problém), musíme se ještě vyrovnat s posedlostí neustálé sebekritiky a často i s tím, že popravdě moc netušíme, jak sami sebe vlastně milovat a ocenit.

Milovat se upřímně…

Nicméně pokud máme sami sebe doopravdy rádi, většina toho, čeho se bojíme a obáváme, a toho, oč v našem životě usilujeme, se stává bezvýznamným. Stále můžeme mít sice určité obavy, ale rozhodně nepřestáváme usilovat o své cíle, sny a touhy.

Jakmile sami sebe začneme opravdově uznávat a milovat, strach stojící v pozadí našich obav a motivů se dramaticky změní z něčeho, čemu se chceme vyhnout nebo co děláme jen proto, abychom byli přijímáni okolím, v něco, co nás skutečně zajímá či čeho chceme sami za sebe skutečně dosáhnout.

Jinak řečeno, pokud stále jen čekáme na ostatní, na dosažení určitých cílů, na životní inspiraci, na to až nastanou příhodné podmínky pro to začít něco dělat, vzdáváme se své vnitřní síly a žijeme neuspokojivý život. Umění milovat a ocenit sám sebe s nefalšovaným entuziasmem, opravdovou láskou a sebeuznáním není vůbec žádným projevem arogance. Je to naopak velmi žádoucí jev, díky němuž můžeme vést smysluplný a plně uspokojivý život.

 Arogance – kde se v nás bere?

Lidská arogance pramení ze strachu a nejistoty. Kdykoli sám sebe přistihnu, že dělám nebo říkám něco arogantního (což dělám poměrně často), je to proto, že se zrovna necítím jistě, chci se někomu zalíbit nebo na něho udělat dobrý dojem. Jednoduše si tak snažím kompenzovat určitý pocit méněcennosti, který v tu danou chvíli mám.

Na tom být lehce arogantní není ve své podstatě nic špatného, jen to zkrátka pro nás i ostatní není příjemné. A navíc, mít svůj život založen na takovémto přístupu, může působit hodně bolesti a utrpení a ubližovat nejen nám ale i lidem v okolí.

Pravé sebeuznání je o tom milovat se, znát svou hodnotu, dokázat se ocenit a být hrdý na to, co umíme a kým jsme – s našimi klady i zápory. Může Vám to znít hodně podobně jako předešlé myšlenky věnované aroganci, ale není tomu tak. Sebeláska vychází z úplně jiné podstaty než arogantní chování, a čím více pracujeme na tom, abychom dokázali sami sebe upřímně milovat, tím snazší je pro nás rozdíl vnímat.

Milujte se!

Začněte praktikovat alespoň jednu (lépe však více) z následujících činností, které Vám správně a účinně pomohou zapracovat na tom, jak milovat, ocenit a povzbudit sebe sama:

•  Mluvte o sobě pozitivně
•  Když Vám někdo složí kompliment – nadechněte se, užijte si to a poděkujte (nezlehčujte)
•  Povzbuzujte se před zrcadlem a oslovujte se křestním jménem, př. „Mám Tě ráda, Martino!“
•  Pravidelně si do deníku zapisujte věci, kterých si na sobě ceníte
•  Pošlete si email nebo pohled, ve kterém si budete lichotit – od Vás, pro Vás
•  Kupte si květiny nebo cokoli, čím si uděláte radost a dáte najevo, že si sami sebe ceníte
•  Žádejte uznání, které si zasloužíte
•  Požádejte o pomoc ostatní (pamatujte, že v tom nemusíte být sami)
•  Udělejte si pro sebe čas a buďte sami sebou
•  Oslavujte své velké i malé úspěchy a poplácejte se vždy po rameni

Řada výše uvedených činností většině z nás spadne do kategorie „jednoduché – ne snadné“. Jsem si jist, že všichni najdeme spousty dalších aktivit, které můžeme použít k procvičování a zlepšování vztahu k sobě samým. Klíčem k úspěchu je především náš záměr, ne konkrétní činnost.

Vstupte do svého vlastního fanclubu

Začneme-li brát sami sebe za svého nejlepšího spojence, přítele a neúnavného fanouška, podaří se nám pozměnit náš vlastní vnitřní vztah, a začneme se sebou počítat, inspirovat se a brát se vážně. Fandit sám sobě není o tom vychloubat se, chvástat nebo být lepší než ostatní. Je to o tom umět se ocenit, vážit si sám sebe a opravdově se mít rád – milovat sebe sama. Na cestě životem trávíme ve své společnosti každou minutu, vteřinu, každý moment – čím více si uvědomíme lásku k sobě samým, tím více budeme schopni milovat i druhé a sdílet tento dar s celým světem.

Co můžete udělat pro to, abyste se stali sami sobě povzbuzovatelem a fandou? Čeho si na sobě ceníte a zač se máte rádi?