Mnoho lidí osvítilo v tomto životě aspoň jedenkrát poznání, že si všichni naší existencí pouze připomínáme to, co v hloubi srdcí již dávno víme. Kolikrát mnoho z nás se divilo, jak jsme mohli zapomenout na skutečnosti, které jsou naší přirozeností a proč v tomto stavu rozpomenutí nemůžeme setrvat již stále. Co nás stále odvádí od naší vnitřní moudrosti? Proč se cítíme tak blaženě, když si vzpomeneme a tak nepříjemně, když zapomínáme?

Můžeme se na tuto skutečnost podívat vědecky, nábožensky nebo esotericky. Vždy dojdeme k tomu samému. Od velkého třesku přes černou díru k novému vesmíru nebo skrze jablko poznání k návratu do ráje nebo z odchodu z nejjemnějších dimenzí galaktického středu slunce k opětovnému návratu do jeho středu.

Jako projevené nekonečné vědomí jsme svobodně vstoupili do omezenosti hmoty, myslí a našich těl, abychom právě skrze jejich omezenost mohli pochopit neomezené nekonečno.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Řeknu vám, moji milí, že jsme vymysleli skutečně dokonalou hru, jelikož v jejím herním plánu je obsaženo zcela vše. A vrcholnou pointou této hry je nalezení nekonečnosti v konečnu.

Konečno zde symbolizuje hmotu a čas, které vnímají naše omezené smysly. Nekonečno je obsaženo ve hmotě i mimo ni a vnímají ho naše city, intuice a pocity.

Tím, že jsme potřebovali pochopit omezenost a pomíjivost hmoty, jsme si vytvořili mnoho herních programů, které nám bránili rozpomenutí se na skutečný důvod této hry až do chvíle, kdy sami dojdeme až do cíle poznání. Čím blíže se naše figurky blížili k tomuto bodu, tím více se naše mysl jasnila a jasní, naše těla zjemňuji a naše chápání a moudrost se přesouvá do našich srdcí. A tím více pojmenováváme programy, které jsme si vytvořili, aby nás držely v iluzi našeho bytí, tím je uvolňujeme a naše rozpomenutí je tak stále výraznější.

Teprve až v cíli pochopíme, že dojít zpět k poznání nekonečnosti naší je nekonečnou cestou projevené lásky, projeveného štěstí a naplnění. Tak se stává cesta cílem.

Soubor námi vložených ovládacích programů nebo-li matrix, jsme si vytvořili skrze naši analytickou mysl, dominující ego. Tyto programy byly uloženy v kolektivním vědomí a projevovaly se k nám velmi skutečně, téměř dokonale.

Pojmenovávali jsme je různě. všechny projevy strachu – souzení, viny a tresty, naše malost a nedokonalost, odpovědnost za naše životy jsme předávali do rukou zdravotnictví a vlád našich států, v dětech jsme viděli málo moudrosti a povyšovali se nad ně, vytvářeli jsme si duchovní bytosti i temné světy a síly mimo nás, včetně boha samotného.

Přitom právě onen bůh mimo nás byl jedním z posledních programů, který bylo obtížné přijmout. Obaleni pokorou z naší nedokonalosti, kterou jsme tak vysílali i ke všem ostatním a tak sílili obtížnost tohoto přijetí. Přitom to byla jediná možnost jak mít projev boha čili nás skutečně přijmut v našich srdcích a tak se otevřít v božské pokoře ke všemu a všem.

Můj zcela poslední program, který jsem pochopil právě včera, t.j. 3.2.2011, mi říkal, že tuto hru dohrajeme všichni společně, jelikož všichni jedno jsme, stejně jak celkem, tak i společnou součástí. Jeden bez druhého, tak jako sami bez sebe neexistujeme.

Ale jak potom tu hru dohrát a ukončit? Někdo přece potřebuje znát odpověď, aby ji mohl připomenout ostatním…

Včera jsem se v noci díval na film o matrixu. Skupina lidí ovládala kyberneticky lidstvo formou hry. Pro ovládané byla jejich realita tak skutečná, že o ní nepochybovali. Pak se ovšem dostala ven informace o skutečném stavu vytvářené reality. Jak ale tuto hru ukončit, když má takové obranné mechanismy? A vznikl nápad v souladu s hrou, nikoli proti ní. Do hry byl zaveden protokol (vlastně virus), který prohlásil jednoho z hráčů za vítěze… A tak hra skončila…

Proběhlo mnou silné uvědomění, které jsem vnímal při mých velkých životních přijetích. Zadal jsem sám sobě program vítězství a hru na nebe a peklo, na rozpomenutí se na sebe i na vás všechny jsem ukončil.

Oprostil jsem se od vlivu těchto programů.

To co následovalo dál jen posilovalo moji energii toho, co jsem vytvořil.

Začal nový den, den stříbrného zajíce nebo-li kočky, symbolů kvantových skoků a svobody.

Mé propojení s matrixem se nepopsatelně uvolnilo. Přicházeli mi konkrétní údaje z textů i slov, dokreslující tuto skutečnost.

Pro mnohé se tento den stal, někdy i v případě lpění bolestivou, zkušeností při pociťování zbývající závislosti na těchto ovládacích programech. V usa projevenou apokalyptickou sněhovou bouří (jak ji sami nazvali) bylo odpojeno od elektrického proudu, možnosti cestování a jiných potřeb nutných pouze v přítomnosti matrixové hry, 100 miliónů obyvatel. V austrálii po velkých povodních zasáhla nejsilnější bouře a též paralyzovala účinnost těchto programů. Nad Jeruzalémem bylo zaznamenáno ufo, které bylo i relativně kvalitně nafilmováno.

Zlatá dušička ve své zprávě k začátku tohoto týdne uvedla, že začne nová etapa pro lidstvo a že každý dojde do vrcholu svého poznání a ten pocit si již udrží.

Ten můj došel do tohoto poznání, s kterým jsem se s vámi podělil. Je stejné jako vás všech a zároveň zcela jedinečné. Můžeme používat jiná slova a přesto si povídáme o tom samém. Cesta k projevené lásce je různá. Není podstatné čemu věříme, ale jak silně ji dokážeme žít, čili milovat.

Já jsem přispěl svým dílem k tomuto a můj prožitek, tak jako prožitky vás všech, je přítomen v kolektivním vědomí. Hra skončila a je na každém, zda je pro něj zábavné ještě házet kostkou svého osudu. Však vědomí, že návod k jejímu ukončení je znám a prožit, uvolňuje nás všechny….

Jsem stále s vámi do poslední bytosti, která svobodně svůj osud bude chtít ještě svěřovat kostce naší společné hry.

S úctou a láskou…