Volba a Zodpovědnost

Každý z nás je zcela zodpovědný sám za sebe a své činy.
Možná se Vám to teď nelíbí, protože nechcete přijmout zodpovědnost za to, co se ve Vašich životech děje, hledáte všelijaké výmluvy, abyste nemuseli dělat to, co chtějí druzí, ale především tím odůvodňujete sami sobě, že systém, podle kterého jednáte, je správný.
 

Myšlenkový systém každého z nás

Každý máme takový svůj myšlenkový systém a ten je zcela jedinečný – promítají se v něm naše zkušenosti, přesvědčení a to samozřejmě i těch, kdo nás vychovali a stále ještě vychovávají a ovlivňují.
Nemyslím tím manipulace, ale přirozený proces přijímání toho, co vidíme ve svém okolí a čemu odpovídají naše jedinečné zkušenosti nebo víra, že něco právě takto je a ne jinak.
 

Období stagnace a stereotyp

Pokud jsme stále ještě na osobní křižovatce a snažíme se podstoupit změnu, která pro nás není snadná, prožíváme takové období úplné stagnace, kdy nás nic nebaví, nenaplňuje a nevíme, co bychom měli dělat, aby to vůbec mělo nějaký smysl.
Naše dny potom plynou podle toho, co je třeba udělat, co nám řeknou rodiče, nadřízený nebo partner.
Neustále se snažíme najít východisko, kudy z toho ven, hledáme možnosti a přestáváme svůj život naplňovat radostí a potěšením ze zcela přirozených věcí, na které najednou nemáme čas.
 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Jakmile si zaběhneme takový jakýsi stereotyp, tak se nám z pohodlnosti nechce ho měnit.

A nebo se nám i třeba chce, ale je to těžké, protože přece vlivy okolí jsou příliš silné a povinností je neustále dost.
Sami sebe přesvědčujeme o tom, že tak přesně to má být a tak to je, děláme správné věci, plníme příkazy těch, které milujeme, a to nám přeci má přinášet radost.
Ono ovšem nic takového nepřináší, protože naše chování je jako program oběti, neschopnost se rozhodnout, co chceme a tak se potácíme od úkolu k úkolu, občas se snažíme něco vymyslet a udělat jinak, ale neustále v nás je zakotveno to “měl/a bych….” a ono to nikdy nekončí.
Protéká nám život mezi prsty, utíká rychle pryč a my už pomalu ani nevíme, proč je něco tak a ne jinak, protože vnímáme jen zmatek, chaos, který je ovšem jenom v nás.
 

Strach postavit se za vlastní přání

I tady je volba: Je to nekonečný souboj srdce a mysli, jako to i jindy bývá.
Mysl má touhu (nebo spíše program) povinnosti a dodržení toho, co je od nás očekáváno a srdce by si přálo snít a naplňovat své sny.
Otupělost vůči nám samotným je pak důvodem nekonečné proměny našich nálad bez zjevné příčiny, ale přece se všechno v našem světě rozpadá a nutí nás se zamyslet – jaká změna se po mně žádá? Co můžu udělat?
 

“Naslouchej svému srdci….” přichází v odpověď.

A my si říkáme – “to určitě, vždyť ještě musím pomoct s tímto a udělat támhle to”. Nekonečný kolotoč a stále se dostáváme do stejných situací, neustále se podřizujeme a snažíme se najít východisko a stát se nadlidskou bytostí, která zvládne stále rostoucí nároky okolí, které nikdy nekončí.
Trvá to věčnost, jako křeček v kolečku, stále dokola běháte a občas už chcete zastavit, zpomalit a z toho kruhu vystoupit a zas je vám vše házeno na hlavu:

“TY JSI PŘECI SLÍBIL, ŽE TO UDĚLÁŠ. PROČ BYS MĚL MÍT ČAS NA TO, CO CHCEŠ TY?”

Běžíte neustále v tom nekonečném kruhu a jediný způsob, jak se z něj dostat, je, rozhodnout se dělat si věci po svém, upřednostnit sebe před druhými.
 

Není egoismus mít se rád…

Opakuji to často a ráda, na tento svět se narodíme sami za sebe a stejně tak i odejdeme. Jakkoli moc nás někdo bude mít rád, umírat budeme sami a všechny vzpomínky na život budou patřit jen nám.
Život je možná hodně pomíjivý, proto není třeba jej marnit neustálým posluhováním druhým. Je to o tom, žít šťastně, protože to druhé lidi naplní radostí, kterou budete ze svého srdce vyzařovat.
Když budete denně dřít do úmoru, nikdo nebude tolik rád, jako když si nastavíte hranice a budete se mít dostatečně rádi.
Být v pohodě je důležité pro každého z nás a NIKDO PO NÁS NEMŮŽE CHTÍT, ABYCHOM ZVLÁDALI VÍCE NEBO MÉNĚ.
Žijeme ve společnosti, která klade nároky a má různá očekávání, ale kdo nás nutí je plnit?
 

Ignorace

Rozhodně vám tím neříkám, že máte ignorovat, co vám říkají druzí atd.
Ano, společnost má své zásady, záleží to hodně na vás.
Na vás je právě ta volba, jakým způsobem projevíte sami sebe v tomto nekonečném cyklu života.

• Stanete se jednou z ovcí ve stádu, která se bojí mít vlastní sny?
• Nebo budete dělat to, co vám řekne někdo jiný?
• Nebo snad budete neustále druhým posluhovat a necháte je, aby si na vás léčili své mindráky?

Volba je na Vás…

Ano, můžete žít takový život. Možná se najdou tací, kteří vás budou litovat, ale víc lásky tím stejně nezískáte. Láska se v životě šíří tím, že milujeme. Ovšem veškerá láska vychází z našeho srdce, a proto sebeláska je tím prvním krokem.
Mít se rád není nic špatného, naopak za to jsme oceněni.
Mít se rád je totiž způsob, jak jít za svými sny a plnit si svá přání.
Nic jiného vám to nezaručí. A tak vám dnes říkám:

“Rozhodněte se být šťastní a žít život podle sebe, ne podle toho, co vám říkají druzí. Váš život je ve vašich rukou. Volba je na Vás…”

Nezbytná volba: UŽ ŽÁDNÉ VÝMLUVY!

Když se jednou rozhodnete, jakmile bude udělána ta volba, že budete žít podle toho, co si přejete vy, možná vás lidé odsoudí, ale přestanete mít důvody a výmluvy na všechno, co nechcete.
Lidé začnou respektovat, že si můžete dělat, co chcete, i když ze začátku se možná budou chovat útočně, že jste se tak náhle změnili. Nicméně váš život bude prostý, protože vy budete jeho rytmus určovat a na ničem jiným nezáleží.
Jen tím, že sníme a žijeme podle sebe, neseme zodpovědnost za svůj život a to, co tu po nás zůstane.
A bude to hromada nesplněných přání, na které ve vašem neustálém stereotypu nezbyl čas?
Nebo to bude spoustu naplněných přání, které přináší lásku všem okolo a nikdo na to nikdy nezapomene.