Před pár měsíci jsme s Michelle a pár kamarády večeřeli, když Joel, jeden z našich přátel, řekl: „Zrovna se učím, jak se kompletně zbavit pocitu viny.“ Byl jsem inspirován a zároveň konfrontován, jakmile to dořekl. Když jsem v následujících měsících zkoumal ten nápad oprošťování se od viny, byl jsem poněkud ponížen a překvapen zjištěním, jak pronikavá je vina v naší kultuře, ve společnosti a také v mém vlastním životě.

Jak často se přistihnete, že obviňujete za svůj stres, frustraci (nebo za věci, které jak se říká, nejsou prostě tak, jak by být měly) ostatní lidi či okolnosti?

Kde má vina své kořeny?

Setkávám se s pocitem viny na různých místech a cestách mého života. Má vina – pocit viny – má celou řadu ohnisek: moje minulost, moje rodina, ekonomika, lidé, se kterými zkrátka nesouhlasím, moje tělo, mí klienti, můj rozvrh, moje zodpovědnosti a další.
Avšak ta nejdrsnější vina je zpravidla rezervována pro mě – obviňování sebe samého z dělání chyb, nedělání věcí správně a jednoduše nebytí dost dobrým. Můžete se s něčím z toho ztotožnit?

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Zatímco viníme ostatní, čelíme okolnostem a dokonce sobě samým, což je obecně pochopitelné a přijímané, posílení naší kultury v tomhle směru, v nás nikdy nezanechává žádnou reálnou sílu nebo schopnost udělat pozitivní, zdravou a trvalou změnu v našich životech. Vina a obviňování je o zbavení se zodpovědnosti a o neřešení skutečných problémů stojících před námi.

Zmáčkněte v dlani pomeranč…

Jedním z nejlepších přirovnání pro popsání této skutečnosti je pomeranč. Když mám pomeranč v dlani a zmáčknu ho, co z něj vyteče? Džus. Když ho sevřete vy, co z něj získáte? Džus. Když ho dáme svému příteli a on ho vymačká, co z něj dostane? Džus. A proč? Protože to je to, co je uvnitř pomeranče. Nezáleží na tom kým a dokonce ani na tom, jak je vymačkáván, z pomeranč vždy vyteče šťáva (protože to je to, co má uvnitř).

Vy i já jsme jako pomeranče a naším „džusem“ jsou emoce. Uvnitř nás jsou všemožné emoce – radost, vina, láska, stud, vděčnost, zlost, mírumilovnost, štěstí, hněv, vzrušení, smutek i jiné. Jak kráčíme skrz životem, ostatní lidé, jisté okolnosti, specifické lidské myšlenky a reakce z nás „vymačkávají“ část naší vlastní „šťávy“ ve formě těchto emocí. Nicméně namísto přiznání zodpovědnosti za naše emoce, obviňujeme lidi okolo, situace, které se objevují a také sebe za vyvolání těchto pocitů v nás samých.

Vina, zbavte se jí!

Co kdybychom tohle přestali dělat a jednoduše se od viny oprostili? Neznamená to žít v nereálném optimistickém světě, kde nás nic netrápí. Také to neznamená, že věci, které se nám staly v minulosti, vztahy, které máme v současnosti a důležité situace naší přítomnosti (a nebo dokonce ty, které nastanou v budoucnu), nás neovlivňují. Co to ale doopravdy znamená je to, že se plně chopíme zodpovědnosti za své životy, reakce a co je důležitější, za své emoce.

Zde je pár věcí, co můžete dělat nebo o kterých můžete přemýšlet při procvičování si zbavování se viny ve svém životě:

Udělejte si seznam, koho a co obviňujete

Začněte si uvědomovat s empatií a citem (tj. bez sebehodnocení), koho a co ve svém životě viníte nejčastěji. Možná je to vaše práce, choť, vaše minulost, vaši spolupracovníci nebo klienti, stav světa či jiné věci nebo lidé. Čím specifičtější a čestnější identifikace ohniska vaší viny, tím větší schopnost oproštění se od ní. Pamatujte, některé z těchto vin mohou být zjevné (přímé a snadno znatelné), ale některé z nich mohou být více zastřené (skryté a „zdůvodnitelné“ v tom smyslu, že se zdají být „pravdou“).

Zkoumejte, jaké by to bylo oprostit se od viny

Začněte se sami sebe ptát, hlavně v případě specifických lidí nebo situací, ve kterých se vina značně objevuje, jaké by to bylo, jak by to vypadalo a jaký by to byl pocit žít bez viny. Dovolte sami sobě tohle si představit, přemýšlet o tom, hloubat nebo o tom dokonce mluvit. Bez ohledu na to, jak lehké nebo těžké si myslíte, že by to mohlo být, si jen prostě a jednoduše dovolte takový život ve vašich myšlenkách vykreslit. Pátrání a dotazování se je mocným nástrojem, když jej vědomě užíváme k takovému účelu.

Převezměte zodpovědnost za své reakce a emoce

V téměř každém případě figuruje osoba (což zahrnuje i nás) nebo situace, kterou obviňujeme z toho, že v nás probudila specifickou emoci nebo reakci, která se nám zrovna nezamlouvá. Namísto obviňování, co kdybychom šli vstříc vlastní zodpovědnosti za své reakce a emoce, dovolili si je přiznat a plně se vyjádřit. Jak jednou bravurně řekla Eleanor Roosvelt:

Bez vašeho souhlasu Vás nikdo nemůže nutit, abyste se cítili méněcennými.

Oproštění se od viny nás uvolňuje, dovoluje nám znovu nabýt naši sílu, zbavit se pasti pomyšlení nad tím, že něco či někdo jiný má tu moc diktovat nám naše životní zkušenosti. Zda je život „nádherný“ nebo „složitý“, vždy záleží jen na nás.