Každý potřebujeme vlastní prostor. Ať už jde o vztah, práci či obecně ve společnosti.
Vnímám to jako velmi důležité především ve vztahu k našim nejbližším – partnerem. Nedostatkem vlastního prostoru dochází ke spoustě nedorozumění, trápení a paradoxně nejvíce k odloučení.
Ve svých minulých vztazích jsem to měla takto:
Zamilovala jsem a milovaný muž byl středobodem mého vesmíru, byla jsem jak omámená a krásně jsem si tohle opojení užívala.

My oba.

Trávili jsme spolu, co nejvíce času to šlo. Jeden bez druhého jsme neudělali krok. Dělali jsme vše spolu. Tvořili jsme krásný pár, vše bylo OK.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulace ke čtení příspěvku... 

Registrujte se ZDARMA a stáhněte si další
4 Audioknihy a 38 skvělých eBooků... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Po čase jsem začala od partnera slýchat: “Už nejsi tak veselá jako dřív”.

To mě zarazilo, na druhou stranu jsem si i já sama musela chtě nechtě přiznat, že náš vztah už není tak naplňující jako dřív, pár věcí mi také začalo vadit.

Mrzelo mě, že partnera nic nezajímá (kromě jeho firmy), nemá žádný koníček, nerad chodí mezi lidi. Jít do kina, bylo neřešitelným problémem. Mrzelo mě, že mu to vlastně ani nemohu říct.

Kdykoliv jsem to zkusila, přišla studená sprcha. Na druhou stranu jsem bez něho nemohla být.

Vše jsem mu podřizovala a se slepou nadějí jsem čekala, že si to uvědomí, že se něco změní.

Změnilo. Rozešli jsme se.

I přesto, že jsme se pořád měli rádi, nemohli jsme spolu dále být. Já však nechápala, co se vlastně stalo.

Po čase jsem začala žít s novým mužem.

Byl velmi otevřený a upřímný. To byla první věc, kterou jsem neznala. V předchozích vztazích jsem se až někdy bála říct, co mi vadí, že se mi něco nelíbí nebo co chci. Když jsem to zkusila, výsledkem byl tak silný argument z protistrany, který mě dokonale odzbrojil až jsem nabyla pocitu viny. Na co si to vlastně stěžuju.

Nový vztah mě posílil a tak jsem na sobě začala pracovat, zajímat se o osobní rozvoj, navštěvovat různé kurzy a semináře – poprvé sama bez partnera.

Začala jsem si také spoustu věcí uvědomovat.

Poznávat se a o tom všem s partnerem diskutovat.

Překvapilo mě, že mě neodsuzuje, naslouchá mi a podporuje mě. To mi dodalo sebedůvěry a tak jsem na sobě pracovala víc a víc. Našla si koníčky a své aktivity.

I partner na sobě začal pracovat, ale po svém. Také si našel koníčky a zájmy, které mu dříve chyběly.

Najednou jsme zjistili, že bez sebe můžeme být klidně celý víkend a vůbec nám to nevadí.

Naopak, jsme rádi, že máme každý čas jen pro sebe. Že nám to dělá dobře a že si pak hodně vážíme chvil, kdy jsme spolu a ty si naplno užíváme.

V ten moment jsem si to uvědomila.

Na začátku se musíme rozdělit, abychom se mohli znovu sejít. Odpojit se, abychom se mohli znovu spojit. A v tom jsem začala spatřovat sílu kvalitního a naplněného vztahu.

V době, kdy jsem začala chodit s prvním partnerem, jsem měla spoustu přátel, zájmů, pořád jsem někde byla, něco tvořila. Takovou mě poznal a takovou mě miloval. V okamžiku, kdy jsem veškerou pozornost upnula jen na něj a na to “své” se vykašlala – ztratil zájem.

Je to logické. Na začátku jsem to byla skutečně JÁ. Já, která se časem proměnila ve velkou LEŽ – nebyla jsem to já, byl to závislák.

Takže vztah zákonině musel dopadnout, tak jak dopadl.

Můj bývalý partner mi poskytoval úžasné zprávy: “už nejsi tak veselá jako dřív”. Já to však neslyšela, neuměla si to přeložit. Teď už tomu rozumím.

Nejdříve musíme naplnit své potřeby

Potřebujeme naplnit své potřeby, své srdce láskou a radostí, abychom mohli rozdávat.

Obráceně to nefunguje.

A tak je to i ve vztazích. Pokud já sama nedokážu naplnit své srdce láskou a radostí, milovat se a přijímat se taková jaká jsem – z okolního světa ani od partnera tohle nepřijde. Víte, to, co neumíme dát sami sobě, nemůžeme nikdy dát ani ostatím.

A proto, važte si chvil, které jsou jen vaše. A važte si i těch, kdy jste spolu.

V životě je cílem rovnováha a tak, by to mělo být i ve vztazích.

Pokud se začnete na partnera moc upínat, bude to skřípat. Pokud to budete přehánět se svými koníčky a trávit čas více se svými přáteli než s partnerem, bude to skřípat. ROVNOVÁHA!.

Svoboda ve vztahu

Další úžasnou věc, kterou vám tento přístup poskytne je SVOBODA :-).

Přestanete kontrolovat a být kontrolováni. Nebudete mít důvod k žárlení, ani na vás nikdo žárlit nebude.

Tím, že si dopřejete čas pro sebe, začnete dělat věci, které vás baví, neuvěřitelně posílíte vaši SEBEDŮVĚRU a naopak vaši blízcí budou více věřit vám.

Uvidí, kdo doopravdy jste.

Takové jaké vás milují a chtějí. Jedinečné a krásné. A největší odměnou pro vás bude NAPLNĚNÝ VZTAH.

A malá inspirace na závěr.

S Davidem si teď stavíme nový byt. Teď bydlíme pár let v malinkém 1kk a po těch letech už moc dobře víme, jak je vlastní prostor a čas, který věnujeme jen sami sobě důležitý.

A tak jsme se rozhodli mít v novém bytě ložnice dvě. Každy tu svou. Každý podle svých představ. Já holčičí pokojíček. Partner zenovou ložnici. V obou ložnicích bude velká postel. Už teď se moc těšíme, jak se budeme chodit navštěvovat.

Je to vzrušující představa a myslím, že krásné okořenění partnerského vztahu. Vyhneme se také kompromisům, ke kterým při zařizování ložnic logicky dochází. Každý si vytvoříme svůj ideální prostor, tak aby nás maximálně podpořil. Zapojili jsme i kamarádku/odbornici na Feng shui.

Na druhou stranu je to také velká zkouška a výzva :-), přesto všechno cítím, že to bude fajn a náš vztah se zase o něco posune výš na žebříčku harmonie a společného splynutí.