Vyhýbáte se setkání s lidmi, kteří vás štvou? To děláte zásadní chybu!

Přemýšleli jste o tom, že žádné setkání s lidmi není náhodné?
Každý člověk, kterého potkáme, pro nás totiž má nějaké poselství…
Určitě si říkáte: „No fíha! To bych se asi zbláznil, kdybych si měl všímat naprosto každého člověka, kterého denně potkám, to přece nejde!“
Jasně, to nejde… ale neznamená to, že všichni nenesou nějaké poselství, nesou 🙂

Jsme ve škole života…

V této škole si máme prožít nějakou vlastní zkušenost.

Jenže při narození dostáváme dárek – a to dárek zapomnění.

Buďme za něj vděčni, a to velmi, umíte si představit, že byste si pamatovali všechny své minulé životy? To by bylo na zbláznění. Takže zapomínáme vše minulé, co jsme si prožili kdysi v jiných životech.

Zapomínáme ale i to, jakou zkušenost tu chceme prožít!

V každém případě si musíme být jisti, že jsme si tu zkušenost vybrali sami, nikdo nám ji nepřidělil, nikdo nám ji nevnutil, byli jsme to jen a jen my sami.

Duše je totiž tak skvělá, že sama dokáže zhodnotit, co nepochopila, co nezvládla, kde komu ublížila, prostě z čeho si potřebuje udělat reparát. A sama se pro něj rozhodne.

Sama se rozhodne, že chce prožít něco nepříjemného, a to proto, že ví, že vlastní zkušenost je zásadní. Zásadní pro změnu sebe sama.

Znáte to – kolikrát nám rodiče říkali, abychom některé věci nedělali. Nevím, jak vy, ale já moc neposlouchala, chtěla jsem si to prostě zkusit. A pak jsem musela zkonstatovat, že rodiče měli pravdu.

Bez té zkušenosti bych ale tu jejich pravdu asi neuznala…

Matrix funguje dokonale…

I když zapomeneme vše minulé, tak matrix, cvičiště, život nebo jako tomu chceme říkat, je tak dokonale zařízen, že není možné neprožít si onu zvolenou vlastní zkušenost. Jsou zde k dispozici pomůcky, které nám pomáhají tuhle zkušenost prožít.

 Ač vědomě chceme nebo vůbec netušíme, že bychom si nějakou zkušenost prožívat měli.

Karma, zákon příčiny a následku, funguje pro všechny, ať v ni věříte či ne.

A tak tu máme pomůcky, které nás k té zkušenosti dříve či později dovedou.

Jednou z těch pomůcek je naše tělo…

Zdravý život plyne, proudí. Pokud v něčem setrváváme a nechceme to pustit (naše zásady, naše strachy, naše lpění), tvoříme blok v toku energie, a tvoříme tak tělesné zatuhnutí, a tím nemoc. Každá nemoc vypovídá o našem zatvrzení, nesprávném přístupu k něčemu či někomu.

Pokud mám zatuhlé krční vazy, bolí mě trapézy, začínám špatně vidět, pobolívají kyčle a vypadávají vlasy, nechci pochopit, že jsem moc tvrdý.

Jsou to totiž všechno kontrolky mých jater a žlučníku. Játra jsou měkoučká tkáň, i já takový mám být. V konečném důsledku nás škola života má dovést k bezpodmínečné lásce, což je totální měkkost 🙂

A další pomůckou jsou druzí lidé, naši trenéři…

Proč trenéři? No dostávají nás do tréninkových situací, ve kterých my máme něco zvládnout nebo ještě nezvládnout. Prostě to máme zkoušet zvládnout. Jako při tréninku. Stále a pořád dokola to zkoušet – až se to jednou povede. Všichni lidé, které potkáváme, jsou nám trenéři, a mají nás trénovat více či méně intenzivně.

Ti, kterých si dnes nevšimnu, přinášejí trénink, který dnes není pro mne a mou zkušenost zásadní. Ale některých trenérů není možné si nevšimnout, a to především těch, kteří mě pekelně naštvou a rozčílí.

Těch, kteří mě rozpálí do běla a které bych nejraději vymazala ze svého života a už je nikdy nepotkala!

Co myslíte, je to ale vůbec možné? No není, samozřejmě 🙂

V mém životě přece vůbec nejde o nikoho jiného než o mě samotnou. Já si chci něco prožít a druhý člověk, trenér mi to jen umožňuje. Tak úžasný a skvělý je, že to z lásky ke mně udělá, že mě rozčiluje a štve a to stále dokola a pořád, dokud to já nepochopím. A nezměním svůj vlastní postoj!

Není to spíš k obrovskému poděkování?

Je 🙂

Pokud mě někdo rozčiluje, má to co dělat s agresí, ale mou vlastní. Je to pro mě výzva naučit se pracovat se vztekem, správně ho umět vyjádřit, ideálně vykomunikovat nebo aspoň vyboxovat.

Nesprávná ventilace je, když řveme na trenéra, to je jasné. Tomu děkujeme přece 🙂

A tak se sám sebe ptám:

  • Z jakého důvodu to z lásky ke mně dělá?
  • Proč to potřebuji?
  • V čem se mám změnit?
  • Co mám já udělat jinak?

Aby on, můj trenér, mě už nemusel trénovat.

Když mě druhý člověk rozčiluje, mám v sobě nějaké zásady, co se jak má správně dělat, jak se kdo má chovat, co je správně a co už není, mám v sobě zásady a principy nějakého „správného“ chování.

A mám sklon k tvrdnutí jater…

Naše játra totiž vyjadřují to, jak umíme:

  • tolerovat,
  • ustupovat,
  • chápat,
  • přijímat všechny a všechno jako dobro a prospěch pro všechny zúčastněné.

Játra ukazují, jak umíme milovat, jak moc jsme už tou bezpodmínečnou láskou. Když mě druzí rozčilují, asi ještě moc netoleruji 🙂

Všichni máme času dost, kolik potřebujeme. Tisíc životů? Klidně.

Každý se jednou k té lásce bez jakýchkoliv podmínek dostaneme. Ale proč si vědomě nepomoct? Neurychlit to?

Můžeme použít tři způsoby…

Přes tělo, přes mysl nebo přes vztahy. Proč?

Jsme trojjediné bytosti a je jedno, na které úrovni je pro vás lepší pracovat, všechny vedou k tomu, že dojde ke zlepšení na všech třech složkách, nejde nic oddělovat.

  1. Takže buď fyzicky podporujte svá játra – ještě stále je pro ně ideální období!
  2. Nebo se stále myšlenkami nastavujte na parádní životní trénink, kdy není možné se zlobit na nic a nikoho.
  3. Anebo, když vás někdo rozčílí, tak nereagujte a prostě to nechte, zachovejte se měkce.

Zdá se to jednoduché, ale udělat to jednoduché není.

Ale jde o to to zkoušet a to jakkoliv a na jakékoliv úrovni – jsme přece v matrixu, na cvičišti 🙂

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář