Naše vztahy jsou důležité: Každý chceme lásku dávat a přijímat. Každý chceme být v životě šťastný a s druhými lidmi v pohodě.

Jenže jak to vypadá v praxi?

Vedle sebe máme partnera, kterého jsme si vzali, ani nevíme proč.

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulujeme. Jste skvělí... Děkujeme za čtení příspěvku... 

Registrujte se na webu pro další skvělé dárky... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

• Hádáme se a obviňujeme jeden druhého.
• Utíkáme každý ke svým koníčkům a za svými přáteli, protože spolu nás to nebaví.
• Máme pocit, že v každém případě by se sebou měl něco dělat ten druhý.

Máme spolu děti, tak co už s tím, nějak to vydržíme.

Je třeba přece udržet pro děti úplnou rodinu a oba rodiče.

Naše děti však dorůstají a začínají se nám vymykat z našeho vlivu.

• Neposlouchají naše moudré rady a odmítají se nám podřídit.
• Neučí se, jak by měly, neplní naše příkazy, jsou nezodpovědné a vzdorovité.
• Do toho neustálé vyčítání rodičů, jak jsme špatní, jak výchovu svých dětí nezvládáme, jak jsme si divně zařídili domácnost.
• Předhazování, jak to bylo za jejich časů a jak oni to zvládali mnohem lépe.
• A že bychom se i o ně mohli trochu víc zajímat a starat se.

A v práci samý stres.

Šéf na nás neustále tlačí a dostatečně neocení, makáme jako šrouby a výplata na to vůbec tak nevypadá.

Tak rádi bychom si koupili to, po čem toužíme, ale nejde to.

CO JE TO ZA ŽIVOT?!?!

• Protože přesně tak to my sami potřebujeme…Proč se nám dějí nepříjemnosti s každým, koho potkáme?
• Proč prostě jednoduše nemáme pohodu a klídek?
• Proč nemůžeme být šťastní a spokojení?
• Proč máme kolem sebe všechno k ničemu?

Nic není náhoda a vždy se vše děje ve prospěch všech zúčastněných.

Vše dobré, ale i vše špatné.

Jsme ve škole života a rozvzpomínáme si, jak to vypadá, když jsme bezpodmínečnou láskou.

Tou totiž všichni jsme, jen jsme na to tady, v reálné škole života, zapomněli. Tak si to potřebujeme vyzkoušet, prožít vlastní zkušeností, jak na tom jsme.

Zachováme se jako bezpodmínečná láska nebo ne?

A tak prožíváme nepříjemné situace, ve kterých se musíme rozhodnout, jak se zachováme.

Co si vybereme? Postoj strachu nebo lásky?

Zachováme se laskavě, trpělivě, shovívavě, zdvořile, pokorně, poctivě, štědře, anebo budeme naštvaní, rozčílení, nepřejícní, tvrdohlaví, smutní a ztrápení?

To, jak se zachováme, je naše volba.

Je jen na nás, co uděláme, jaký postoj si vybereme. A také co poté sklidíme. Protože každá naše volba přináší další situace – jsme v neustálém koloběhu příčiny a

následku.

Jsme duše, které si vědomě prožívají postoj bezpodmínečné lásky!

To je smysl tohoto matrixu, školy života.

Všechny nepříjemné situace prožíváme s někým, nikdy ne sami. Jsou to naše vztahy, jsou to druzí lidé, kteří nás do nich dostávají.

Druzí lidé jsou naši trenéři, kteří nás prostě trénují v postoji bezpodmínečné lásky. Jejich trénink, nepříjemný trénink, můžeme brát jako něco špatného, co nám vadí a nechceme to, anebo jako příležitost, šanci něco zvládnout. Jako výzvu.

Druzí lidé jsou našimi učiteli! Učí nás vzpomenout si na to, jak bychom se zachovali jako bezpodmínečná láska. Připadá vám to divné? Vůbec ne…

Váš partner, kterého nemilujete a jste spolu kvůli dětem, vám nikdy neumožní, abyste byli šťastni.

Proč? Abyste si uvědomili, že jediným důvodem, proč být v partnerském vztahu, je láska.

Mít rád sám sebe je postoj bezpodmínečné lásky a tak pokud mám rád sám sebe, nemohu žít ve vztahu s někým bez lásky.

Vaše děti vás neposlouchají?

• Učí vás trpělivosti, abyste přijali, že nejste moudřejší ani lepší než vaše děti a nemáte právo tlačit je do svých norem života.
• Že jediné, co jim jako bezpodmínečná láska můžete dát, je důvěra, že si budou žít svůj život tak, jak ony samy potřebují.

Vaši rodiče vám vyčítají všechno?

• Učí vás poděkovat jim za to, co pro vás udělali a postavit se na vlastní nohy.
• Přestat lpět na starých rodinných vztazích, přestat být jejich dítě, které je poslechne na slovo.
• Učí vás odpustit jim vše a být jim vděčný za život, který vám dali.

V práci se cítíte jako vycuclá onuce? Pak vás šéf učí, abyste nalezli vlastní hodnotu, abyste jako bezpodmínečná láska milovali na prvním místě sebe, našli své silné stránky a své životní poslání a začali ho naplňovat.

A tak každý člověk, se kterým se potkáme, je naším trenérem a učitelem. Náhody neexistují a my nikdy nemůžeme potkat nikoho, koho bychom potkat neměli, a tak se nám nikdy nemohou dít situace, které by se nám dít neměli. Všechno příjemné i hnusné, co dostáváme, je přesně pro nás.

Jsme to totiž my, kdo si všechny trenéry přitahuje!

Každý z nás se máme něčemu učit. Uvnitř nás naše duše a naše srdce přesně ví, co si potřebuje přitáhnout. Jaké situace prožít, jaké nepříjemnosti dostat. Jen naše mysl se tomu brání a nevidí v tom šanci, ale problém.

A tak vědomě přijměme fakt: 

„Nic se neděje náhodou a všechno nepříjemné, co prožívám, potřebuju. Všichni nepříjemní lidé mi jen ukazují, co já mám na sobě změnit, v čem se zlepšit, jak se posunout k postoji bezpodmínečné lásky. Všichni lidé jsou pro mě příležitostí k mé vlastní změně a já jim za to děkuji!“

Vztahy s druhými lidmi je to nejdůležitější, co v životě máme. Jen díky nim můžeme poznat sami sebe, jen díky nim můžeme pochopit své poslání, své životní úkoly, své výzvy ke změně. Jen díky druhým lidem můžeme najít cestu k sobě.

Bez druhých lidí nevíme, kdo jsme. Buďme vděční za jejich trénink a milujme své trenéry beze strachu!

S láskou Miluška a Ivan