Zákon přitažlivosti – v praxi

Velké zázraky se skládají ze spousty těch malých.

Pokud si uvědomujeme malé, mohou přijít ty velké. Uvědomovat, v praxi znamená prožívat, prociťovat a mít radost.

Zákon přitažlivosti – tolik už jsme o něm slyšeli a pořád máme pocit, že mu nerozumíme, že to neumíme.

Co neumíme?

Správně si přát? Přitáhnout si to, po čem toužíme?  Existuje mnoho knih, mnoho učitelů přitahování, mnoho rad. Jenomže ta nejlepší rada je skutečně ta z vlastního prožitku. Jinak to nejde. Nejdůležitějším faktem ovšem stále je – naše naladění.

Co to je – naše naladění?

Být v souladu s přáním a to znamená – umět si procítit ten stav, který chceme zažívat. Někdo tvrdí – vymyslete co nejvíce detailů, jiní zase, že ne.

Když jsem se chtěla stěhovat do Prahy, věděla jsem s jistotou pouze jediné – chci se stěhovat ve středu.

Pak se začaly scházet okolnosti.

Plán vypadal na jednoho človíčka a stěhování odpoledne.  Původně jsem přemýšlela, kdo by mi mohl ještě pomoci, jak to všechno dostaneme do paneláku a do 6. patra.

Přestala jsem vymýšlet. Nechala jsem se unášet proudem a stalo se.

Najednou, místo odpoledne, byl u nás človíček, který nás měl stěhovat, již dopoledne. A jeli jsme sami. Sami naložili, sami složili. Vymysleli jsme na místě geniální způsob, jak to rychle a bezpečně všechno dostat z jednoho bodu do druhého.

Byl to nádherný koncert souhry. Měli jsme přestěhováno přesně včas, protože ta dotyčná osoba musela odpoledne být zase jinde.

Detaily našich přání

Není třeba vymýšlet detaily, protože jsou sice hezké, ale velice si tím vymezujeme naše přání.

Když jsem toužila po autě, mělo být původně bazarové, starší, ale v dobrém stavu. A opět se semlely okolnosti, protože jsem si jen tak přála – mít jednou nové auto.

Sešlo se to tak, že jsme koupili krásné nové auto. Nečekala jsem to. A ještě jsem jezdila a většinu jízd měla proplacených, takže se mi snáze splácelo. Tenkrát jsem nepromýšlela, jaké to auto přesně má být, ani detaily, protože bych je nebyla bývala schopna vymyslet.

Dostala jsem mnohem, mnohem více, než jsem čekala.

Zákon přitažlivosti by nám měl fungovat 24 hodin denně.

Je jedno, jak ho nazveme – zázrak, magie, kouzlo nebo jenom „obyčejné okolnosti“, běžný život, je to fuk. Zvolme si tedy každý výraz, který nám bude dělat dobře a pojďme to společně zkusit. Krok za krokem.

Důležité je mít představu o tom, co chceme zažívat. Nejen v nějaké vymezené době a čekat na nějaké „až“. Žít musíme pořád. Přejte si a plánujte každý den. Plánujte si i dlouhodobě, ale vždy vědomě.

Proč to chceme – jak s tím naložíme –  co s tím nadělením budeme dělat.

Jedno rčení říká, „dávej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit“.

My leckdy neumíme vůbec domyslet, co si najednou počít s tím, co jsme si přáli. Sama si uvědomuji dnes a denně na svých přáních, kdy jsem je měla „zmáknuté“ a kdy jsem jen „plácla a nedomyslela“.

Není vždy lehké pak z toho přání vycouvat.

Takže – nejen jaké to má být – ale co to přinese nám?

Co z toho my budeme mít?

Chci auto – no fajn – ale na co?

Chceš si ho navoskovat a nechat v garáži?

Tak jo, tak si to tak přej.

Ale pozor na to, že si budete přát auto a fakt ho dostanete.

A najednou si řeknete: no jo, ale zaplatit pojištění, strach, aby mi ho někdo neukradl, abych neboural, letní gumy, zimní gumy, benzín drahý….

Aj ta! On zrovinka toto může totiž být důvod, proč to vysněné auto nedostanete! Máte toto vymyšleno?

Nezapomeňte pravidelně dýchat a žít!

Zní to směšně? No, to může. Ale pokud si něco přejete, tak si to přejte, těšte se a hlavně !! „buďte vzhůru“!

Vysvětlím, co tím míním.

Přáli jsme si a přání bychom měli umět pustit z hlavy.

Nechat okolnosti pracovat. Když se tím pořád budeme zabývat, hrozí, že do toho všeho budeme vnášet naše momentální nálady. To by nebylo dobré. Tím totiž ovlivňujeme energii konání.

Když se tím budeme pořád zabývat, budeme zaměstnávat hlavu, která nám velmi ochotně a rychle zprostředkuje spousty myšlenek a ještě možná vymyslí důvod, proč by se to vlastně raději ani splnit nemělo.

Když se naším přáním začneme intenzivně zabývat, zapomeneme žít teď a tady.

Je ale důležité zůstat vzhůru. Co tohle znamená? Být připraven, že se kdykoliv může objevit informace nebo nutnost, abychom se zvedli a šli něco podniknout.

Pište si seznam přání – alespoň zpočátku a važte svá slova.

Na co seznam?

To jen abyste si mohli také všimnout, že se vám přání plní – anebo neplní a zjistit, proč je tomu tak.

Víte, někdy se přání neplní jen proto, že abyste dokázali, jak to nefunguje, vyšlete přání:

  • Tak ať mi tady do obýváku spadne auto! (Také by se mohlo stát, že vám v obýváku skončí kamion, který nedobrzdí.)
  • Tak já chci ten milión!

Zvažujte svá přání tak, aby jejich naplnění pro vás znamenalo radost a smysl.

A také važte slova, poslouchejte se, co kdy říkáte. Jestli čekáte, kdy vám zavolá obchodní partner nebo nový klient a v pozadí v mysli máte uloženou informaci o tom, jak vás všichni strašně štvou – pak se vám sotva někdo dovolá.

A pokud ano, tak třeba zrovna další nabídka čehosi, o co vlastně nestojíte. Dost často během dne tlacháme a řekneme spousty věcí, které „vlastně ani nemyslíme vážně“, jenomže – ono se to může splnit….

Nelpěte na přání a smiřte se s možností neúspěchu

Tak tohle vážně asi nezní moc dobře, že?

Jenomže – když na něčem lpíme, tak o tom máme vytvořenu  nějakou představu, upínáme na ni veškerou pozornost a může nám uniknout nějaký symbol nebo náznak našeho přání – který se bude projevovat jinak, než jsme připraveni.

Smířit se s možností neúspěchu?

Ano. Smířit se s oběma variantami – že se to může povést – a nemusí.

Proč? Jednak proto, že díky tomu na přání nebudeme lpět a zpomalovat celý proces a druhak proto, že otevíráme prostor tomu, aby přišlo něco, co bude lepší nebo důležitější.

Přání se obvykle plní v přímé úměře s tím, co je pro nás „to nejlepší“.

Pokud žijeme již delší dobu vědomě – vždy dokážeme rozpoznat, co je pro nás to nejlepší, co potřebujeme a prožíváme*.

Víme to a umíme sladit se svými přáními.

Závěrem několik úsměvů:

Bavily jsme se onehdá s kamarádkou v Praze, o čemsi jsme diskutovali a já jsem závěrem řekla to, co, ehm… je nemožné zde napsat, ale protože jsme Češi, určitě pochopíte ten výraz, který jsem z úst vypustila. Že se z toho všeho po….. stalo se! Během jízdy na dálnici, obrovské křeče a dvacet minut zdržení to jistilo. Važte svá slova….

Naplánovala jsem si schůzku a řekla, že přesně v 9:50 budu na parkovišti. Ani o minutu déle ani dříve. Přijela jsem téměř na místo určení a náhle se „zbláznila“ doprava, celý svět se zpomalil a já začala nervózně ťukat do volantu, že budu mít zpoždění. Omyl! V parkovacím domě jsem byla naprosto přesně, zatímco jsem dorazila asi o 3 minuty dříve – takže zpomalená doprava mi zajistila přesný dojezd.

Má kamarádka plakala, že je sama a bez přítele. Napsala jsem jí „tak si ho tam nahoře objednej“. Za tři dny psala, že má přítele. Zní to jako pohádka? Inu, i  takto se mohou naše přání plnit. Stačí mít jasné zaměření a vědět, co s tím.

Ne všechna přání se splní hned, ale pozor, některá také ano.

*Sledujme, co máme vždy na pozadí v hlavě nebo srdci uloženo.

Jestli tam náhodou nemáme:

  • nezasloužím si,
  • na to já nemám,
  • to se mně nemůže stát.

Budete si úpěnlivě přát vyhrát, dokonce si i koupíte los nebo vsadíte, ale přesto budete povídat se známými a ochotně kývat na jejich pravdy: to se nám nemůže stát?

Pak se vám to ale fakticky nemůže stát. Chápete? Protiřečením k přáním nedojdete.  Sledujte tedy pozadí svých myšlenek a hlavně – vnitřních pocitů a postojů.

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář