Zaslouží si okolí naši pozornost?

Postřehy z nákupního centra…

Pokud jde o mne, preferuji spíše osobní kontakt s klientem, což v praxi znamená spoustu času stráveného na cestách a spousty setkání uskutečněných různě na veřejnosti. Mezi jednotlivými schůzkami se zastavuji v místním nákupním centru, abych dotáhl přípravu, četl si nebo plánoval.

To jsem dělal také před nedávnem, když jsem vzhlédl od práce, byl jsem přímo ohromen tím, co jsem ve svém bezprostředním okolí zpozoroval. Nejméně polovina lidí šla s hlavou sklopenou a věnovala se svým elektronickým zařízením. Lidé buďto někam psali nebo byli zcela ponořeni do obsahu, jenž zobrazoval displej, a vůbec netušili, co se kolem nich zrovna odehrává.

“Mobilizace” za každou cenu?

Rozumím tomu, že nám technika umožňuje být v kontaktu s lidmi rychleji než kdykoli před tím. Má to svůj nezastupitelný význam zejména v případě nouze, kdy je třeba se s někým okamžitě spojit. Ptám se však

  • Dosáhli jsme už takového bodu uspořádání světa, kdy se lidé, s kterými jsme a kteří nás obklopují, stali natolik nezajímavými?
  • Jsou lidé kolem nás skutečně tak nudní?

…minulost…přítomnost…budoucnost…

Máme na výběr, jakým způsobem budeme přistupovat k našim životům. Někdo rád žije minulostí. Přemýšlí skrze to, co se mu přihodilo. Lamentuje nad tím špatným a naopak touží znovu po věcech, které se povedly, a doufá, že se stanou opakovaně a že k tomu dojde úplně stejnou cestou jako předtím.

Jiní lidé žijí neustále v budoucnosti. Strachují se o konečné výsledky svých záměrů a plánů, aniž by si vychutnávali jednotlivé kroky na cestě k jejich dosažení či aniž by si alespoň uvědomovali, že tam nějaké budou.

Nejvyrovnanější přístup představuje život v přítomnosti. Když skutečně žijeme přítomností, když jsou naše myšlenky zaměřené na to, co je kolem nás, když vnímáme všemi smysly, co se kolem nás odehrává, a když plně prožíváme to, co zrovna děláme, to jsou okamžiky, kdy jsme nejšťastnější.

Věnovat pozornost sami sobě…

Jak jsem již dříve naznačil, většinu svých klientů potkávám osobně. Čas, který se mnou stráví, je pro ně něčím výjimečný. Je to jejich čas. Čas, který věnují skutečně a pouze sami sobě. Jsou schopní uvažovat o tom, co od života vlastně chtějí, a také o tom, jaké kroky bude potřeba učinit, aby toho dosáhli.

I tak budou někteří v průběhu sezení podvádět sami sebe a budou mít potřebu kontrolovat každou přijatou zprávu, každý příchozí hovor atd. Nakonec se sice myšlenkami vrátí zpátky ke konverzaci, ale právě v tyto momenty okrádají sami sebe o ten vzácný čas, který mají na to, aby se spojili s tím, co v životě skutečně chtějí.

…a získat tak maximum!

Jestli si připadáte neustále frustrovaní, položte si následující otázky.

  • Kam je v daném okamžiku zaměřena má pozornost?
  • Na to, co zrovna dělám?
  • Je skutečně plně směřována k prožívání všeho kolem mě, okolí, jehož jsem součástí?
  • Nebo moje mysl dumá o tom, co jsem dělal nebo co teprve dělat budu?
  • Soustředím se na zprávu, co se mi objevila na displeji (nezáleží na tom, zda jde o telefon, monitor počítače nebo jakékoli jiné elektronické zařízení, které je vámi v daný moment používáno)?

Musím připustit, že i já se nechám vyrušit stejně tak jako každý jiný. Ale zároveň moc dobře vím, že když jsem plně zaujat tím, co právě dělám, pak jsem nejvyrovnanější, dostávám ze sebe to nejlepší a moje vnitřní energie dosahuje svého maxima.

Jak to máte vy? Odvádíte také lepší práci, když věnujete pozornost těm, s nimiž jste? Stojí to rozhodně za zkoušku. 

Rozšiřte Informace sdílené v článku: Zanechte Komentář...

Napsat komentář