Někdo říká, že žijeme v době jedové. Můj pocit a to, jak to vnímám já, je že, žijeme v době zbavovací.
Ze všech stran se zjevují tituly a podtituly v podobě

• jak se zbavit strachu (z lidí, z odmítnutí, z vystupování na veřejnosti, z podnikání, ze samoty…)
• vzteku (na šéfa, protivnou kolegyni, špatně provedenou práci, vzteku z odmítnutí, vzteku na sebe, že jsme ukázali svoje nedostatky,…)
• smutku, beznaděje, lhostejnosti
• trémy
• prokrastinace
• atd

V některých případech je slovo „zbavit se“ jen nešikovně použito. V případech jiných má jasné poselství:

Zbavte se negativních pocitů jako starého harampádí!

Zabalte je do krabice, naházejte do pytle naskládejte na žebřiňák a šup s nimi na smetiště. Ať si tam dělají co chtějí, vám se uleví!

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Gratulace ke čtení příspěvku... 

Registrujte se ZDARMA a stáhněte si další
4 Audioknihy a 38 skvělých eBooků... 

= = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = = 

Krásný a rychlý řešení!

Líbí se vám? Chcete se takto rychle zbavit svých pocitů a problémů?

Super můžete! Ale ještě vás na chvíli pozdržím. Chcete-li to udělat, je dobré se nejdřív podívat, jakou cenu za to zaplatíte.

Každý negativní pocit  totiž je

1. váš pocit – až na výjimky to není něco, co jste si někde vzali, co vám někdo dal, co jste si na sebe navlékli, do čeho jste se zamotali.
2. Je to nemocný pocit

A teď si představte, že nejde o nemocný pocit, ale třeba o nemocná játra, srdce nebo ledviny.
Jak se k nim zachováte?
Zbavíte se jich, tj. necháte si je odoperovat a raději zůstanete bez nich nebo je budete léčit? Jak moc je pro vás atraktivní provní představa?

No dobře – tu námitku cítím. Tak jiný příklad s orgány, které jejichž ztrátu nějak můžeme přežívat: co je pro vás přijatelnější představou vyléčit si žlučník nebo si ho nechat odejmout? A co třeba dělohu, slezinu nebo varlata?

A jak dlouho vydržíme postupné ztráty jednotlivých orgánů? Za jakou hranici lze jít? Kdy už nepřežijeme?
Předpokládám, že pokud zrovna v sobě nemáte masochistické sklony, tak si vyberete variantu léčby.

Podobně je to s pocity a emocemi.

Můžeme se jich se jich zbavovat, můžeme odkládat kousky sebe sama kolem své životní pouti pokud možná co nejdál, abychom nic nepěkného necítili. Ale platíme za to obrovskou daň ztráty své integrity, ztráty sebe sama. Jednu se to může projevit třeba jako vážná nemoc….

Své emoce ovšem můžete uzdravovat:

• beznaděj se uzdraví v naději a víru
• strach v odvahu a odhodlán
• sina v sebejistotu
• lhostejnost v zájem
• atd

Cesta uzdravování pocitů je obvykle ta cesta delší a někdy i bolestivější. Je to jako v pohádkách, kde cesta do pekla je snadná a cesta k princezně a půlce království plná překážek a zkoušek. Ale ta odměna na konci!

Na závěr vám přeju:

>>>Buďte mistry svého života<<<

a na své cestě osobního rozvoje a péče o vaše vztahy pečlivě zvažujte, zda další krok je jen zbavovací

nebo

>>>uzdravovací<<<