Posts Tagged odpuštění

Jak chutná odpuštění?

Jedna z mých klientek mi nedávno hrdě řekla: „Strašně mi ublížil. Nikdy mu to nezapomenu a NIKDY MU TO NEODPUSTÍM!“ Nemohla jsem si nevšimnout tohoto vítězoslavného prohlášení. Tvářila se, že tímto počinem tomu člověku nejvíce ublíží. Nesla si den co den tuto tíhu na srdci, den co den myslela na člověka, kterému to nemůže zapomenout, pořád měla před očima tu křivdu, kterou jí způsobil. Vstávala s ním, jedla s ním, usínala s ním. A čekala, že jednou ten člověk za ní přijde a bude prosit o odpuštění. Jenže tomu člověku to bylo úplně jedno. A jediný, komu svým postojem ubližovala, byla ona sama. Ona byla ta jediná, kdo se tím trápil, užíral, neustále na to myslel a nemohl na to zapomenout. Nemohla odpustit. Myslela si, že kdyby odpustila, dala by tomu člověku najevo, že schvaluje to, co jí udělal. Žila v přesvědčení, že odpuštěním by snad toho člověka musela mít zase ráda! To však není

Přečtěte si více...

4 kroky k odpuštění

Jsem si jistý, že o významu odpuštění už jste toho slyšeli mnoho. Možná vám i bylo řečeno, že odpuštění je zásadní pro uzdravování se a že nedostatek odpuštění ublíží mnohem více vám, než ostatním osobám. Odpuštění je ale ještě mnohem víc než jen to. Odpuštění je nedocenitelné. Odpuštění musí být opravdové Odpuštění v původním významu znamená „přeříznout lano“. Webster říká, že to znamená zapomenout, omluvit, nechat minulost minulostí. Problém s odpuštěním ale je, že mnoho lidí říká, že někomu odpustili, i když v sobě stále nesou reziduální zlobu, pocit poraněnosti a smutek, které se v nich hromadí a stávají se silnějšími. Pokud nastane tenhle případ, přijde doba, kdy se to projeví masivním výbuchem směřovaným na někoho, popřípadě nemocí. Pamatuji si, jak mne rodiče, když jsem byl malý, nechávali sedět v pokoji, dokud jsem se neomluvil za nějaký svůj čin. To jsem praktikoval i u svých dětí. Ale kolikrát to bylo

Přečtěte si více...

Skutečné odpuštění je, když nemáte, co odpouštět

Mnoho z vás již zjistilo, že vaše zkušenosti života jsou utvářeny vaším přesvědčením a příběhy. A občas se na nich tak podílíme, že si myslíme, že jsou skutečné. Když jsme pod vlivem těchto zkušeností, stáváme se šílenými; děláme věci, které by racionálně smýšlející osoba nikdy nedělala do té doby, než je pod vlivem, pod vlivem jejich přesvědčením a zážitků. Zatímco jsme pod vlivem této šílenosti našeho přesvědčením a zážitků, vytváříme si výmysly a emoce, že jsme byli zraněni a opovrhováni jinými. Zatímco jsme pod vlivem našeho přesvědčením a zážitků, víme, že ta druhá strana nám ublížila a rozhodně to udělala záměrně. Můžeme jako šílení uvěřit, že ten náš příběh je pravda až natolik, že uvěříme v nutnost odplaty. Pokud máte tu drzost vidět vaše přesvědčení a zážitky jako pohádku, kterou jsou, můžete si všimnout, že někteří z těch nejlepších fantasy vypravěčů, jsou kolem vás. Vlády, náboženství a média jsou jedny

Přečtěte si více...