V naší společnosti jsme hodně zaměřeni na výkon, a tak jsme hodně v hlavě. Neustále něco hodnotíme, analyzujeme a rozebíráme. Vzpomínám si, jak jsem se chtěla od myšlení uvolnit, protože mě hodně tížilo,

Záříte štěstím, protože jste dostali dárek, po kterém jste už dlouho toužili, dělíte se o radost, jaké jste měli štěstí, že jste v bazaru narazili na tu úžasnou raritu, skáčete do stropu, že

Žijeme v kultuře orientované především na výkon. Od školních let jsme posuzováni podle toho, jaké máme výsledky, kolik jsme udělali chyb.  Nikoho příliš nezajímá, jaké jsou naše přirozené sklony, talenty a kam směřují naše

Každý z nás by měl mít svůj osobní talent, kterým vyniká před ostatními. Je třeba jej odhalit a nadále s ním pracovat. Talent jen na problémy Když se někoho v naší zemi zeptáte,

Strach obvykle vypovídá o tom, že jsem se vzdali moci nad vlastním životem ve prospěch nějaké autority, někoho nebo něčeho, co považujeme za silnější, než jsme sami. Naprosto jasně jsem si to uvědomovala,

K bilancování nejvíce svádí přelom dvou roků a také narozeniny. Své 3 postřehy z mého novoročního bilancování najdete právě v tomto článku...Když jsem letos bilancovala nad uplynulým rokem, potýkala jsem se se směsí opravdu

Cesta... Má nějaký začátek a nějaký konec. [Podobně i sebepoznání...] Někde občas křižovatka, jindy zase zúžení, občas jdeme rychleji a občas jsme už unaveni, jdeme pomaleji. Jdeme různým terénem, sami nebo s někým,

Znáte tyto věty, používali jste je někdy nebo jste je slyšeli? "Ty nikdy nic nedokážeš." "Jsi blázen, radši koukej dělat to, co druzí." "Stejně to nikdy nikam nedotáhneš." "Jsi nula." Jedním velmi důležitým