Vyřešený konflikt pomocí Trojúhelníku pravdy

Vyřešený konflikt pomocí Trojúhelníku pravdy

Konflikt ve mně vzbuzuje zvláštní pocity Rád-Nerad. Mám rád, když všechno „vychází“ tak, jak má, a nemám rád, když je tomu naopak. Strach z toho, že něco nevyjde, že zraním city druhých lidí nebo že ztratím něco důležitého, je pro mě obvykle na prvním místě pomyslného seznamu zdůvodnění, proč určité věci neříkám, nenechávám se zatáhnout do sporů, a proč se někdy zpronevěřím i vůči svým nejhlubším přesvědčením. Konflikt – ano nebo ne? Když se však podívám blíže na to, co pro mě definice slova „vycházet“ vlastně znamená, uvědomím si, že k tomu mnohdy stačí, když se věci dějí podle mého nebo že jde o určitý kompromis, který ve mně zanechává pocit, že jsem „dobrý člověk“, a že ta osoba nebo osoby, kterých se to týká, mě nepřestanou mít rádi, že si mě váží, nebo se mnou souhlasí. Poznáváte se? Možná máte v sobě trochu modifikovanou verzi, avšak většina lidí, které znám

Přečtěte si více...

Já: Naše špatná stránka

My a naše Já Abychom se mohli doopravdy mít rádi, musíme mít rádi všechny části našeho Já – tu dobrou, tu zlou a obzvláště tu ošklivou. Pro mnoho mých známých je výrazně snazší přijmout svou dobrou – naši nejlepší část – naše nadání, naše dobré vlastnosti a naše nejatraktivnější části těla. “Špatné části” našeho Já je už ale obtížnější ocenit. Bohužel ale právě naše ošklivé části, ty které chceme často ignorovat nebo na ně zapomenout, musíme mít rádi, pokud chceme být autentičtí – takoví, jací opravdu jsme. Když o těchto ošklivých částech našeho Já přemýšlíme, často to jsou věci, za které se stydíme a snažíme se je před ostatními skrýt (a někdy také i před námi samými). Mohou to být některé rysy našeho charakteru, některé části našeho těla anebo i některé naše činy z minulosti.Ošklivá část mého Já, kterou se učím přijímat, je můj zvyk válcovat lidi v mém okolí.

Přečtěte si více...

Vina: Jak se jí zbavit

Před pár měsíci jsme s Michelle a pár kamarády večeřeli, když Joel, jeden z našich přátel, řekl: „Zrovna se učím, jak se kompletně zbavit pocitu viny.“ Byl jsem inspirován a zároveň konfrontován, jakmile to dořekl. Když jsem v následujících měsících zkoumal ten nápad oprošťování se od viny, byl jsem poněkud ponížen a překvapen zjištěním, jak pronikavá je vina v naší kultuře, ve společnosti a také v mém vlastním životě. Jak často se přistihnete, že obviňujete za svůj stres, frustraci (nebo za věci, které jak se říká, nejsou prostě tak, jak by být měly) ostatní lidi či okolnosti? Kde má vina své kořeny? Setkávám se s pocitem viny na různých místech a cestách mého života. Má vina – pocit viny – má celou řadu ohnisek: moje minulost, moje rodina, ekonomika, lidé, se kterými zkrátka nesouhlasím, moje tělo, mí klienti, můj rozvrh, moje zodpovědnosti a další.Avšak ta nejdrsnější vina je zpravidla rezervována pro mě

Přečtěte si více...

Novoroční předsevzetí: Chcete trvalý úspěch? Změňte hodnoty!

Novoroční předsevzetí: Chcete trvalý úspěch? Změňte hodnoty!

Začátek roku je obdobím, kdy si lidé dávají všemožná předsevzetí a kdy chtějí ve svém životě něco změnit a získat úspěch. A přestože je změna dobrá a přínosná věc a napsal jsem o ní již mnohé, zarazil mě výrok, jenž doplňoval lednový obrázek mého kalendáře roku 2012. Zachycoval zalesněnou krajinu podobnou jednomu z našich národních parků, všechny stromy pokrýval sníh a v pozadí se tyčila majestátná hora. Bylo patrné, že tato krajina musí vypadat již řadu let naprosto stejně. Nad obrázkem jsem četl nápis: „Principy“ a pod ním pak následující slova: „Pevně uchycené hodnoty poskytují silné základy pro trvalý úspěch.” Úspěch klientů – živé důkazy Když jsem se zamyslel nad svou praxí kouče, došlo mi, jak moc tahle věta pro mou práci s klienty znamená. Zaměřuji se především na kariérní koučink a většina mých klientů chce změnit svou profesi takovým způsobem, aby pro ně postupně nabývala většího smyslu a docílili osobní úspěch. Jiní

Přečtěte si více...

Láska bez výhrad a vědomí vlastní hodnoty

Láska bez výhrad a vědomí vlastní hodnoty

Přibližně před rokem jsem začal se svými dvěma dcerkami Samanthou (6 let) a Rosie (3,5 let) hrát hru, která probíhá následovně: Ptám se každé z nich: “Jak moc Tě má tatínek rád?”Ony reagují slovy „tákhle moc“ a přitom ukazují jednou nebo oběma rukama do vzduchu, jak nejvíc dokážou. Na to já pak odvětím: “Máš pravdu, a je to možné, že Tě mám tak rád?” Odpovídají: „Protože já jsem já!“ Je to zábavná, roztomilá a zároveň mocná hra, již s nimi velmi rád praktikuji a doufám, že to tak bude pokračovat ještě po spousty let. Nedělám to jen pro ně, dělám to i pro sebe. Láska bez výhrad? Chtěl bych, aby holky věděly, že moje láska a uznání vůči nim nejsou založeny na tom, co dělají, jak vypadají, jak dobře mě poslouchají nebo na základě jinak stanovených podmínek a očekávání. Dělám to ze dvou hlavních důvodů. Za prvé se jako otec občas dostávám

Přečtěte si více...

Jakou roli má v našich životech strach a jak s nim zacházet a postupně ho překonat?

Jakou roli má v našich životech strach a jak s nim zacházet a postupně ho překonat?

Na začátek bych rád zmínil důležitý fakt, o kterém jsem přesvědčen, a sice to, že není nic horšiho než prožít ve strachu celý život, o nic se nepokusit, žít život někoho jiného, ale nikoliv vlastní… Říká se, že strach je volba, buď se zkrátka budu bát, a nebo ne, nebo se alespoň nechci bát, a budu pracovat na tom, aby mě strach neovládal, abych ho postupně neutralizoval. Tato druhá varianta je snad ještě lepší, nechci se bát, chci se stát tvůrcem svého života, a budu na tom zkrátka pracovat. Je to totiž proces, změna přichází postupně, krok za krokem. I malý krůček směrem k životu beze strachu má svůj smysl, a je důležitý, a hlavně je potřeba ho uskutečnit, vykročit.Cesta do Číny(nebo kamkoliv jinam začíná právě tím prvním krokem… Jsou různé druhy strachu, a různé intenzity jeho prožívání. Někdo má strach třeba: z hadů, nebo z pavouků (arachnofobie), někdo se bojí

Přečtěte si více...

5+1 způsob, jak prohrát konflikt

5+1 způsob, jak prohrát konflikt

Schopnost dosáhnout dohody a vyřešit konflikt mezi lidmi je základním předpokladem fungování naší společnosti. Jedná se sice o principiálně jednoduchou záležitost, ale jak už to bývá: To, co je jednoduché, ne vždy je také snadné. Přestože je schopnost efektivní komunikace založena na prostých pravidlech, jejich zvládnutí (ke škodě nás všech) není součástí běžného školního vzdělání, a tak musíme mnohdy objevovat již objevené. Tento článek jsem napsal, abych Vám usnadnil tuto trnitou cestu. Konflikt, který mě přiměl napsat tento článek K napsání tohoto článku mě inspirovala zkušenost, kterou jsem nedávno prodělal. Souvisí s mou nově vydanou knihou Magická slova Mistrů života: na facebook Života bez hranic jsme umístili odkaz na web www.mistrovstizivota.cz, který je knize dedikovaný. Někteří fanoušci facebookové stránky Života bez hranic (asi dva z více než pěti tisíc) nebyli komfortní s představou, že by snad měli za knihu platit. Svou nelibost vyjádřili v diskusi pod příspěvkem. Potud je jistě

Přečtěte si více...

Olympiáda a její kouzelný duch

Zimní olympiáda pořádaná ve Vancouveru zaujala celý svět. Zaujala i mě – bývalého školního, posléze profesionálního hráče baseballu, a celoživotního fanouška sportu. Olympiádu mám odjakživa hodně rád. Z pohledu sportovce jsem vždy oceňoval tu neuvěřitelnou fyzickou zdatnost účastníků, jejich soutěživost a entuziasmus jednotlivců i týmů. A to, co jsem měl možnost na vlastní kůži zažít v publiku už dříve na letních olympijských hrách v Atlantě a Sydney, bylo krásně cítit i tady během těch dvou týdnů ve Vancouveru – skutečný duch olympiády. Čarovný duch olympiády V čase olympiády se děje něco skutečně zázračného. Zatímco většina z nás s oblibou fandí své zemi – a že jsme byli i tentokrát svědky několika památných výkonů, vzpomeňme Lindesy Vonn, Shaun White, Evan Lysacek, Bode Miller a mnoho dalších – skutečné kouzlo her je mnohem zásadnější než kterýkoliv z atletů nebo států jednotlivě. Když se na věc podíváme zevrubněji, najdeme spousty aspektů, jež olympijské hry

Přečtěte si více...

Zaslouží si okolí naši pozornost?

Zaslouží si okolí naši pozornost?

Postřehy z nákupního centra… Pokud jde o mne, preferuji spíše osobní kontakt s klientem, což v praxi znamená spoustu času stráveného na cestách a spousty setkání uskutečněných různě na veřejnosti. Mezi jednotlivými schůzkami se zastavuji v místním nákupním centru, abych dotáhl přípravu, četl si nebo plánoval. To jsem dělal také před nedávnem, když jsem vzhlédl od práce, byl jsem přímo ohromen tím, co jsem ve svém bezprostředním okolí zpozoroval. Nejméně polovina lidí šla s hlavou sklopenou a věnovala se svým elektronickým zařízením. Lidé buďto někam psali nebo byli zcela ponořeni do obsahu, jenž zobrazoval displej, a vůbec netušili, co se kolem nich zrovna odehrává. “Mobilizace” za každou cenu? Rozumím tomu, že nám technika umožňuje být v kontaktu s lidmi rychleji než kdykoli před tím. Má to svůj nezastupitelný význam zejména v případě nouze, kdy je třeba se s někým okamžitě spojit. Ptám se však Dosáhli jsme už takového bodu uspořádání

Přečtěte si více...

Lež: Povězme si pravdu

Na jaké myšlenky Vás přivádí slovo „lež“? „Lež“ je vlastně docela ostrý výraz, ke kterému většina z nás má emočně silné reakce. Přemýšlel jsem o lhaní poslední dobou hlavně v souvislosti s tím, kdy prezident Obama před pár týdny mluvil ke Kongresu a celému národu o zdravotní reformě, přičemž na něj kongresman Joe Wilson křičel, že lže. Fascinovalo mě sledovat reakce a komentáře v médiích a poslouchat lidi, jak o tom mezi sebou mluví. Samozřejmě, že na takovou situaci většinou reagujeme politicky motivovaní a v závislosti na našich politických názorech (pokud se tedy vůbec o politiku zajímáme). Naše reakce se tak můžou hodně lišit. Nicméně, osobně mi přijde zajímavé, že spousta z nás zjevně velmi silně vnímá lidi, kteří lžou, nebo jsou ze lži obviněni, i přes to, že sami sobě lžeme všichni. Lže prezident Obama? Samozřejmě. Lže Joe Wilson? Ano. Lžou všichni politici? Rozhodně. Jenomže stejně tak lžete vy,

Přečtěte si více...