Milujete ji?? Láska k práci nebo chození do zaměstnání?

Milujete ji?? Láska k práci nebo chození do zaměstnání?

Prací trávíme zhruba čtvrtinu až třetinu svého života. (Tedy většina z nás to takhle má.) Představujeme druhou, možná třetí generaci lidí, kteří nemusí přemýšlet o práci pouze jako o prostém zdroji obživy. Do hry vstupuje jiný faktor, který si donedávna se zaměstnáním spojoval málokdo: Láska. Pokud čtete tento článek, pak bezpochyby patříte k těm, kteří o své práci takto přemýšlejí – svědčí o tom alespoň Váš zájem o osobní rozvoj. Jaký smysl má láska k práci? Je skutečně smyslem práce, ať již zaměstnání či podnikání, pouze vydělávat peníze? Je dobré svou prací vydělávat peníze. Je skvělé jich vydělávat hodně. Ale ruku na srdce, stačí to? Dokážete si představit, že Váš život bude šťastný a naplněný – vpravdě bez hranic – pokud byste jeho třetinu strávili na místě, kde se v lepším případě nudíte, v horším ho nenávidíte. První závěr: Láska k práci smysl rozhodně MÁ. Stačí láska k práci sama

Přečtěte si více...

Zapisujte si! Zápis je nástroj na cestu k úspěchu

Velmi dobře si pamatuji, že již od první třídy mám dobrou paměť. Nikdy jsem neměl problém si pamatovat fakta, čísla, data, události a detaily mých zážitků v životě. Jako takový jsem vyrostl z návyku, ukládat si věci do paměti tím, že si je ohmatám na rozdíl od toho, abych si dělal zápis. Je to trošku ironie. Jakmile jsem vyrostl, zjistil jsem, jak důležité je si zapisovat své myšlenky – je to způsob, který pomůže hnout se v životě vpřed a získat představu toho, co ve svém životě chceme. Můžete říct, že děláte to samé pro svůj úspěch? Když si zpětně pročítám měsíční zápisky, které jsem si psal několik posledních měsíců, pomáhá mně to upevnit zásady, kterým věřím, že mi pomáhají se v životě posunout dál. Navíc, každá kniha nebo článek o stanovování cílů nebo plánování, které jsem četl, zdůrazňuje bod, že bychom si měli zapisovat všechny kroky, které chceme podniknout

Přečtěte si více...

Co má pro vás větší hodnotu? Nejistota nebo neštěstí?

Nedávno jsem četl báječnou knihu od Tima Ferrisse The Four Hour Workweek (Čtyřhodinový pracovní týden), která rozšířila mé obzory a přivedla mě na spoustu dobrých myšlenek. V téhle knize Ferriss uvádí, že většina lidí volí být radši nešťastní než nejistí. Je u vás nejistota horší než neštěstí? Když přemýšlím o tomhle tvrzení a poněkud kritickém výroku, uvědomuji si, jak je to pro mě pravdivé v určitých ohledech mého života a práci. Zatímco rád přemýšlím o sobě, jako o někom kdo směle riskuje a zkouší nové věci, nacházím jistá místa v mém životě, kdy se vyhýbám změnám. „Trpím“ věci tak jak jsou a nechávám tak svůj strach, aby mě zastavil při dělání věcí jiným způsobem (i přesto, že způsob, kterým je zrovna dělám, nefunguje) Rozumíte mi? Čas na změnu, která vám pomůže! Změna je super věc. Většina z nás ji hledá a bojí se jí zároveň. Obzvláště v minulém roce, dvou

Přečtěte si více...

Osobní odpovědnost: 7 tipů pro osobní odpovědnost, jež Vám umožní dosáhnout svých snů…

Osobní odpovědnost: 7 tipů pro osobní odpovědnost, jež Vám umožní dosáhnout svých snů…

Osobní odpovědnost Vás předurčuje k úspěchu – cokoliv to pro Vás znamená… Bez převzetí osobní odpovědnosti jen těžko dosáhnete svých snů, cílů, vize, poslání a jen těžko naplníte svůj život smyslem…   Proč je nutná zrovna osobní odpovědnost? Je to jednoduché… Osobní odpovědnost je nezbytným základním životním postojem či přístupem všech úspěšných lidí, protože umožní, aby se stalo možným vše, o čem jen dokážou snít. Převzetí osobní odpovědnosti znamená, že se člověk nevymlouvá a nedívá se kolem sebe, kdo by mohl “zaskočit”, ale sám se stará o to, aby uskutečnil změny, o které usiluje a posunul se v životě z místa, kde momentálně je, na místo kam chce jít…  A to bez ohledu na jeho současnou situaci, nebo na jeho současné výsledky, okolnosti, vzdělání nebo cokoliv jiného… Převezmete-li i Vy osobní odpovědnost, uvědomíte si totiž velmi záhy to, že se o posun ve svém životě musíte postarat Vy sami, protože

Přečtěte si více...

Chyba – co dělat, když nastane? Uvědomte si, že jsme jen lidé….

Je však potřeba si uvědomit, že když se stane nějaká chyba, není potřeba ji brát tragicky, jako nějaké totální selhání nebo jednoduše až moc k srdci… Život jde dál a je na čase se naučit učit z vlastních chyb a vytěžit z nich maximum! Myslíte, že to nejde? Chyba! Před pár týdny jsem plánoval letět do Dublinu na mluvené angažmá. Když jsem přijel na letiště, uvědomil jsem si, že jsem zapomněl svůj cestovní pas doma. To byla dost zjevná chyba… Cítil jsem se poníženě a trapně. Potom i naštvaně, když jsem si uvědomil, že nebudu moct odletět. Po několika hodinách stresu jsem byl schopný letět dalším letadlem, s kterým bych včas doletěl na svoje angažmá v Irsku i přesto, že mě to stálo více peněz než by to stálo normálně a moje manželka Michelle musela zanechat své práce a spěchat na letiště s mým cestovním pasem.  Je to pouze jedna

Přečtěte si více...

Ocenění – největší dar ze všech

Během jednoho představení pár roků zpátky, americká herečka a moderátorka Oprah Winfrey, prohlásila něco velmi pěkného a pravdivého o ocenění, co se mi velmi zalíbilo Děláme show o spoustě zajímavostí a mých oblíbených věcech, ale to, co lidé chtějí více než cokoliv jiného, je vědět, že si jich vážíme. Uspěchaná doba nepřeje upřímnému ocenění V současnosti je pro nás jednoduché se dostat do stresu, jak se snažíme vyškrtat všechny položky z našich seznamů věcí, které musíme udělat. Vezměte si třeba Vánoce: vedle běžných povinností navíc obíháme obchody, abychom koupili dárky alespoň na poslední chvíli. A s omezeným rozpočtem se zde může nahromadit ještě více stresu, když přemýšlíme o tom, jaké dárky dáme našim členům rodiny, přátelům, spolupracovníkům v práci a ostatním. Opravdu si ceníte lidí kolem vás? Místo toho, co takhle dát lidem v našem životě ten nejvýznamnější dar ze všech – naše ocenění? Dejte lidem kolem vás vědět, čeho

Přečtěte si více...

Naděje jako stav mysli, jež Vám pomůže dosáhnout života, jaký chcete…

Naděje jako stav mysli, jež Vám pomůže dosáhnout života, jaký chcete…

Naděje je jako cukr v čaji, ať je sebemenší, osladí všechno. –Čínská přísloví Nevím, zda si to uvědomujete nebo zda jste o tom někdy přemýšleli, ale naděje je v našem životě skutečně nepostradatelná… Zkuste si uvědomit, že lidé, kteří ve svém životě ztratili naději, jsou ti, které dříve či později můžete najít na stránkách novin v sekci “náhlá úmrtí”… Lidé bez naděje jsou ti, kteří neváhají vzdát se toho nejcennějšího ve svém životě – svého vlastního života. Tito lidé ztratili poslední kousek naděje, že se jejich život obrátí k lepšímu: možná náhle onemocněli skutečně zákeřnou nemocí, nebo se možná už delší dobu potýkají s vleklým onemocněním a nevidí naději na obrat k lepšímu, možná je to například ztráta končetiny a představa, že se již nemohou začlenit zpátky do “normální” společnosti,  možná ztratili zaměstnání a příjem a visí zde hrozba, že o všechno přijdou,  možná se jim zhroutilo podnikání a nedokáží

Přečtěte si více...

Zdravé rozptýlení, nebo vyrušování?

Rozptýlení z každodenních povinností je potřeba Žijeme ve světě, kde jsme rozptylováni vším možným. Každý den se potýkáme s různými zdroji rozptýlení. A jak jsem si nedávno všiml na sobě, spousta z nás (nehledě na to zda si to uvědomujeme nebo ne) se ráda nechá různými způsoby vyrušit, aby unikla od každodenních povinností. Vzhledem k tomu, že většina z nás čelí rozptýlení, vědomě nebo nevědomě, je důležité se nad tím hlouběji zamyslet, jak a proč jsme vyrušováni a co udělat pro to, abychom se naučili odreagovat zdravým způsobem z racionálních důvodů. Neracionální rozptýlení Vzhledem k tomu, že život může být docela složitý a stresující, spousta z nás si našla kreativní způsob, jak uniknout určitým pocitům, situacím a aktivitám, se kterýma se setkáváme (například aktivitám, z kterých máme strach nebo jsou nám nepříjemné). V těchto případech máme tendenci sklouznout k typům rozptýlení, které nám nemusí prospívat. Takové nezdravé způsoby rozptýlení zahrnují například:

Přečtěte si více...

Cesta k cíli: Nenechte se zastavit!

Už jste někdy viděli malé dítě, jak se učí chodit? Pokud ano, určitě víte jak pozoruhodná zkušenost to je – tak trochu tím začíná naše životní cesta. Dříve jsem o tom pouze slyšel, ale nikdy předtím jsem to na vlastní oči neviděl. To jen do té doby dokud naše Samantha, teď již skoro pětiletá slečna, udělala své první krůčky, když jí bylo něco málo přes rok. Naše cesta začíná jíž od narození Jedné noci jsem si s ní hrál v našem obývacím pokoji, a i přes to, že byla schopná udělat jeden nebo dva krůčky sem a tam bez jakýkoliv problémů, zatímco se držela mě nebo kousku nábytku, opravdu ještě nechodila.Tu noc jsem jí vedl za ruce po pokoji, jak postupně dělala krůčky. Rozhodl jsem se jí pustit, abych viděl, co se stane. Samantha udělala jeden dva krůčky a spadla tváří na měkký koberec. Ale byla v pořádku. Zvedla hlavu

Přečtěte si více...

Cesta jako cíl

Cesta jako cíl

Období letních prázdnin nám pomalu začíná. Možná, že někteří z Vás už mají dovolenou za sebou, jiní o ní teprve uvažují a během několika příštích týdnů opustí svoje domovy a vyrazí na cestu, a ještě další třeba ještě ani nevědí, jaký bude cíl jejich letní cesty. “Už tam budeme?” Zaměřit se na koncový bod našeho počínání je vlastní lidské přirozenosti. Jen si vzpomeňte na dětství nebo vlastní děti. Jak pracuje jejich mysl, když jedete s rodinou na delší výlet? Vybavte si ten stále dokola přehrávaný refrén: “Už tam budeme?” Zatímco rodiče se často zlobí a říkají dětem, aby se chovaly dospěle a užívaly si vše, co se kolem nich v průběhu cesty odehrává, zásadně se od nich neliší, když přijde na jejich životní cesty a cíl (nebo cíle).  Relativita času… Co tím chci naznačit? Často máme vytyčen svůj cíl. A je báječné jej mít. Skvělé je mít také plán vedoucí k jeho

Přečtěte si více...